Probudíme restaurace, nebo to obstarají automaty?

Z médií na nás v poslední době útočí titulky: Konec hospod v Čechách! Na venkově krachují restaurace! V gastronomii nejvíce trpí vesnické hospody. Další zdražování piva! Obec hledá provozovatele hospody se sálem. „Zmapuji situaci, letní téma jak vyšité,“ říkám v redakci na poradě a šéfredaktorka potvrzuje, že téma zní skvěle a pak spiklenecky dodává: „A je to vítaná záminka objet pár venkovských podniků s vychlazeným pivkem, že?“

Uzavřené hospody potvrzují problém

Hospody Na Návsi ve Šlapanově na Havlíčkobrodsku, Kapitolka v Samotiškách či Zlatá Křepelka ve Skrbni na Olomoucku, Restaurace U Rajchů v Dolní Bělé na Plzeňsku a stovky dalších zavřeny. „Vzhledem k současné realitě, která nás radikálně a neomylně likviduje – ceny energie, plynu i potravin – jsme restauraci uzavřeli,“ uvedli v oznámení provozovatelé Chodské chalupy na Domažlicku. „Už během pandemie se rozmohla garážová konzumace piva, každý druhý si koupil pípu a dobře si spočítal, že sudové pivo čepované doma je levnější než v hospodě. Mnozí si na to zvykli. V hospodách se vypijí už jen tři piva z deseti a jeho zdražení může dál vyprazdňovat hospody. Nájem pro soukromníka drahý a na obecní hospodu nejsou peníze.“ To jsou nejčastější odpovědi hostinských i starostů obcí, kde hospůdky skončily. Za poslední čtyři roky z gastronomické mapy českého venkova zmizelo více než 1 300 zařízení, což je zhruba 15 procent vesnických hospod. Přitom vždy bývaly na vsi centrem dění, takovým vesnickým parlamentem…

V řadě obcí „parlament“ stále šlape

Hospoda v Horních Habarticích na Děčínsku mne přivítala hlaholem asi desítky cyklistů, kteří se usadili venku u grilu. „Je to nejlepší občerstvovací oáza široko daleko. Dobré pivko, limo a polévka, pizza i utopenci. Cyklisté vítáni, rádi se zde vždy zastavíme,“ nechal se slyšet Jakub Chadima. U sympaťáka hostinského objednávám pivo a se vzpomínkou na slova šéfredaktorky ihned hasím letní žízeň. „Správně vychlazené,“ navazuji hovor s panem hostinským Ladislavem Donátem, jinak dlouholetým starostou obce. „No, za ty roky už to máme vychytané,“ směje se a já se dozvídám, že právě v těchto dnech tato rodinná hospůdka U Hada slaví výročí – přesně 30 let od otevření. Potíže s provozem restauračního zařízení jako všude jinde, ale starosta se zastupiteli jsou si vědomi, že  pro setkávání lidí i sousedské „řešení“ drobných problémů v obci tradiční hospodu nemůže nic  nahradit.  Okolní hospody na vsích v posledních letech často střídají provozovatele. Tady to mají vyřešené, má to v rukou sám starosta.

Na letní terásce hospody v obci Čepřovice v podhůří krásné Šumavy vychutnávám orosenou desítku Bernarda a čekám na domluvenou schůzku se starostkou. „Barbora Poláčková, moment,“ představuje se žena držící čtyři půllitry piva, které rozdá dalším hostům. „Ano, u nás co zastupitel, to výčepní,“ potvrzuje mi se smíchem „hostinská“, jinak starostka této malé jihočeské obce s dvěma sty obyvateli. Ze sedmi zvolených zástupců do vedení obce se tu v obecní hospodě opravdu střídá za výčepem čtveřice z nich, včetně starostky. „Víte, k tomu nás přivedla nouze. Dřív jsme hospodu pronajímali za symbolických tisíc korun měsíčně, ale zájem nebyl, tak jsme to vzali do vlastní režie,“ říká starostka. Po covidu hospoda fungovala jen tři dny v týdnu, tak to po šichtě na bagru na place zkusil její manžel a postupně se zapojovali další. „Teď jsme rádi, že k nám na pivo, které máme za 30 korun, zavítá tak dvacet lidí. Ale pokud se kvůli zvýšení DPH bude muset zvednout například na 35, už sem nikdo nepřijde,“ zamýšlí se starostka. Z přilehlého hospodského sálu vidím vycházet malé děti. „Než budou mít hotovou rekonstrukci budovy, salonek využívá do října místní mateřská školka,“ vysvětluje starostka. I k těmto mimořádným událostem nebo situacím může posloužit obecní sál. Tady, v obci Čepřovice, to vědí.

„Liběšickou hospodu teď denně měním za koupaliště v Klučku, stíhám obojí,“ mrká na mne Tereza Kocíková a na stole přede mnou přistál půllitr. Po chvíli se dozvídám, že pracuje v továrně v Klášterci nad Ohří, hospodskou činnost má jako velkého koníčka, za pípou se pohybuje od 17 let. Pronajatou má obecní hospodu v Liběšicích u Žatce a zároveň stánek s občerstvením tady na koupališti. „Víte, nájem, elektřina, voda se dnes těžko pokryje. Před 10 lety byla liběšická hospoda plná, dnes 5 lidí v sobotu.  Dříve návštěvnost denně na koupališti 300 lidí, dnes 30. Každý má bazén doma. Podle toho také vypadá tržba. A cena nápojů stoupá, stejně tak režijní náklady. Ale drží mne tady štamgasti, kteří mne berou jako do rodiny. A snažím se dělat hodně akcí pro veřejnost,“ vyznává se Tereza. „Jsem rád, že jsem tu hospodu Terce nabídl, je super a výborná organizátorka,“ reagoval starosta Liběšic Petr Valenta. Právě liběšická hospoda se sálem i areál koupaliště jsou místem setkávání lidí ze všech okolních obcí – Líčkova, Dobříčan, Lhoty, Dubčan.  Zábavy, diskotéky, přednášky, karnevaly i větší koncerty známých kapel, to vše stmeluje lidi, proto obec kulturní akce podporuje. „Hospoda na vesnici už nikoho neuživí. Večer si přijdou sednout na pivo tři až čtyři lidé, za měsíc utržíte pár tisícovek. Tak jsme z hospody udělali klub. Kdo ze spolků má zájem uspořádat společenskou akci, hospodu si od obce pronajme,“ vysvětlil starosta. „Středobodem činnosti je u nás přeneseně řečeno hospoda s paní hostinskou a náš obecní úřad. Rádi vidíme, když se lidé baví a na oplátku udělají pro obec maximum,“ doplňuje. „Teď to budu mít s pivem jednodušší, vhodíte peníze a načepuje pivko,“ říká mi při loučení Tereza a ukazuje mi nový přístroj „pivomat“. A mne napadá, že tady na koupališti snad ano, ale robot v případě vesnických hospod?

„Zní to v této době neuvěřitelně, mnohde hospůdky zavírají, ale já ji letos 2. června otevřela!“ přivítala mne v Lašovicích u Rakovníka mladá hostinská Jana Rybová Hladíková. Vcházím do čistého lokálu na první pohled udržovaného ženskou rukou, upraveného ve stylu staročeské krčmy, usedám a hned si tady v příjemném prostředí připadám jako stálý host. V letním parnu vychutnávám pivo jako křen, jedenáctku Bakaláře a dozvídám se, že Jana má praxi z hospody v Libočanech a že prý se dozvěděla, že v Lašovicích chtějí hospodu, tak to vzala. Je to tady bomba, super lidičky, bezva starostka, krásná příroda. S manželem hospůdku vymalovala, vyzdobila, upravila venkovní zahrádku a již chodí lidé nejen ze vsi, ale jezdí sem i z Pustovět, Chlumu nebo Všetat. I když se vše zdražuje, s rozumným přístupem v tvorbě cen pití i jednoduchých jídel a dobrými nápady na akce se prý dá v hospůdce i vydělat. Dva místní štamgasti Miloslav Hemr a Zdeněk Širmer si nemohou novou paní hostinskou vynachválit. „Hospůdka s venkovním posezením tady dává dohromady lidi,“ shodují se oba. „Snažíme se nové hospodské vytvořit podmínky, co by byla vesnice bez hospody,“ přibližuje starostka obce Adéla Jirásková. „Začali jsme Vítáním léta 30. června se soutěžemi pro děti se startem a cílem u hospody a ve spolupráci s paní hostinskou chceme pořádat další akce, lidi ze vsi si mají kde dát pro občerstvení něco malého k snědku. Jsme malá obec s rozpočtem 2,5 milionu, žije zde 127 obyvatel, ale hospoda pro nás byla prioritou. Nechceme, aby lidé byli jen doma a neměli kde posedět a popovídat si, rozebrat místní problémy. Prostě chceme vrátit život do obce,“  říká starostka. Sezení se zaplňuje ženami s dětmi a domlouvají s Janou Rybovou Hladíkovou pořádání dalších soutěží. „A fotit přijeďte, až pověsíme nový štít hospody, obnovíme název Na kovárně,“ volá za mnou hostinská, když opouštím bezva lidi v bezva vesnici.

Cestou domů z údolí Rakovnického potoka přemýšlím, jaký dám titulek této malé letní sondě po venkovských hospůdkách. Jedno vím jistě, nebude to „Konec hospod v Čechách“. Nebyla by to pravda!