Newsletter

Dostávejte to nejzajímavější ze světa veřejné správy i v našich newsletterech.

* Kliknutím na „Odebírat“ souhlasíte s našimi zásadami o Ochraně osobních údajů a zasíláním pravidelných newsletterů. Odhlásit se můžete kdykoliv.

Dotace a FinanceMístní rozvojNepřehlédnětePředstavujeme vámRozhovory

Chceme, aby fond byl průvodcem starosty

Do vedení Státního fondu podpory investic přišel v květnu a jak říká, „naskočil do rozjetého vlaku“. Daniel Ryšávka chce, aby fond fungoval nejen jako zásobárna peněz, ale i jako místo, kam se starosta může obrátit pro radu. Energický ředitel instituce spadající pod Ministerstvo pro místní rozvoj hovořil hlavně o podpoře dostupného bydlení, proměně brownfieldů a o zahraničních inspiracích.

Do čela SFPI jste přišel z Národní rozvojové banky. Jaké jsou rozdíly mezi jejím fungováním a činností fondu?

Státní fond podpory investic je speciálně zřízen zákonem, aby naplňoval politiku státu v oblasti regionálního rozvoje. Jeho stěžej[1]ním tématem je bydlení a veřejná infrastruktura. Rozvojová banka má mnohem širší a různorodější zaměření. Velká přidaná hodnota fondu je dlouhodobé know-how profilované na oblast bydlení. Nejde jen o poskytnutí dotace nebo úvěru, kterému předchází posouzení žádosti, vyhodnocení a odborná práce s podklady. Náš člověk musí rozumět stavebním procesům, zákonům, rozpočtování. Programy fondu jsou založené nejen na výstavbě, ale zahrnují i energetické úspory, vybavení bytových domů, zasíťování pozemků, zřízení a správu domů… To vše může fond nabídnout, a v tom vidím velkou výhodu pro starosty, kteří chtějí žádat o financování svého projektu.

Nastoupil jste na začátku letošního května. S jakými cíli a výhledy?

Prvních šest měsíců na fondu bylo hodně intenzivních. Naskočil jsem do rozjetého vlaku vypisování programů, aktualizace novely zákona o SFPI a řešení Národního plánu obnovy. Potřebovali jsme všechny věci rychle dokončit.

To byl ostrý start…

Spousta věcí se děla naráz. Zároveň mi to ukázalo, že fond je solidní institucí. Lidé, kteří tam pracují, mají hodně zkušeností, což mi pomohlo. Řešili jsme běžnou agendu, pak také to, aby se nově spouštěné programy Nájemní bydlení a NPO brownfieldy dostaly ke starostům obcí a investorům, současně s tím jsme nastavovali budoucí směřování fondu. Novela zákona má fondu umožnit větší flexibilitu, aby mohl jednodušeji aktualizovat programy, aby mohl rychle reagovat na aktuální situaci. Například, když bylo tornádo na Moravě, bylo potřeba ze dne na den vypsat program pomoci a poslat lidi do terénu. Tenhle proces obvykle trvá tři čtvrtě roku. Program Živel byl jeden spouštěč. Teď řešíme krizi na Ukrajině, což je další věc, která upozornila napří[1]klad na téma nájemního bydlení. Najednou do České republiky přišlo 300 tisíc uprchlíků. Už tak obtížně dostupné nájemní bydlení se stalo ze dne na den prakticky nedostižitelným. Je proto potřeba, aby fond měl legislativní možnosti na plné využití svého potenciálu.

A ta vize?

Mít fond flexibilnější a zároveň nastavený tak, aby mohl využívat všech nástrojů, jimiž disponuje. Jsou to dotace, úvěry a záruky pro obce a právnické osoby. Chci, aby SFPI mohl vytvářet nové formy pomoci: zakládat fondy spolu s kraji, vstupovat do partnerství a vytvářet nové nástroje, které by řešily politi[1]ku bydlení lokálně. Jde to třeba tak, že vytvoříme spolu s krajem společný fond, který SFPI bude spravovat a vkládat do něj prostředky.

Podle mého názoru, by měl proces, který už se nastartoval, směřovat k tomu, aby byl fond centrálním místem pro téma bydlení. SFPI dvacet let poskytuje úvěry, dotace a záruky pro bydlení, má za sebou profinancování 40 tisíc bytových jednotek, vynaložil na to 20 miliard, disponuje skvělým expertním týmem lidí. Od čistého vyplácení peněz se posunul k odbornému poradentství.

S náměstkem primátora Tomášem Vlachem při návštěvě sociálních bytů v Ústí nad Labem

Je ten obrat směrem k poradnímu centru to, po čem starostové volají? Přece jen stavět obecní byty není jednoduché.

To je přesně důvod, proč u nás vznikla poradenská dimenze fondu. Máme velkou kapacitu, jíž chceme podpořit projekty starostů. Cílem poradenství, které se teď na fondu rozjíždí, je nabídnout nástroje, díky nimž se budou moci starostové rozhodnout, jakým způsobem vybudovat obecní bytový fond. Možností, jak to mohou udělat, je totiž několik.

Začít lze tím, že starosta přijde a zeptá se „Mám zájem stavět, jakým způsobem k tomu mám přistoupit?“. Když má obec pozemek, může ho prodat developerovi, ale může se také sama pustit do realizace projektu a nechat ho postavit. V tom procesu je spousta neznámých a záleží na velikosti měst a obcí, zda na to mají odborníky. Velká města, jako Praha, mají své developerské společnosti, některá města mají zase odbory architektů a projektového řízení. Potřeba stavět bydlení se ale týká i menších měst, která se chtějí rozvíjet. U nás zatím není taková mobilita, lidé se příliš za prací nestěhují, ale mladí, kteří se vracejí ze studií, budou rádi za kvalitní startovací byty. Tím se zvýší pravděpodobnost, že v daném místě zůstanou a založí rodiny. Bytové fondy se v 90. letech velmi redukovaly a teď se města snaží je znovu vybudovat, protože to lidé požadují. Kvalita života se odvíjí od kvality bydlení.

Dotace mají v případě podpory bydlení velký smysl, nicméně z více stran zaznívá varování, že se „doba dotační“ pomalu chýlí ke konci.

Také my na fondu si uvědomujeme, že vzhledem k rozpočtové situaci se objem dotačních peněz bude postupně zmenšovat. Takže náš dlouhodobý cíl je, aby dotace pomohla ke zlevnění peněz, ale je potřeba si uvědomit, že nezaplatí vše. Projekt musí být návratný. Takto to funguje na Západě. Tam s dotacemi už nepracují, ale rolí státu a její „housing agency“ (obdoba SFPI) je snažit se starostům pomoci s financováním. I my chceme vytvořit fond nájemního bydlení, který bude dlouhodobý, kam se budou prostředky zase vracet.

Starostové si uvědomují, že počet stavebních pozemků není nevyčerpatelný a že musí pečlivě zvažovat, zda je prodat. My jsme schopni je podpořit, aby se do výstavby pustili sami. Můžeme jim pomoci připravit studie proveditelnosti, poradit, posoudit, zda je jejich projekt funkční, a spočítat, jestli je financování udržitelné a nájem reálný.

Myslíte, že změna, kterou jste popsal, povede i ke změně přístupu, tedy že nestavím to, na co je zrovna vypsaná dotace, ale to, co obec potřebuje?

To je dost těžká otázka. V ideálním světě by se starosta či primátor při plánování investic měl dívat na to, co potřebuje, a rozmyslet si, jak to bude financovat. Teď je to naopak: podívám se, na co jsou dotace, a podle toho se zařídím. Ale buďme realisté, když se vypíše dotace na určitou část, kterou lze opravit, a starosta ji nevyužije, opozice se do něj pustí, že promarnil příležitost. Chápu to, je třeba využít peněz, když jsou k dispozici. Starostové se v tom dobře orientují, a dokud dotační zdroje jsou, měly by se vytěžit. Nesmí se ale zapomínat na zdravý rozum. Je důležité myslet na to, aby obci nevznikla větší finanční zátěž, než je sama dotace.

Změna finančních nástrojů přijde postupně, dnes už ministerstva snižují dotační části. Žadatelé se musí naučit kombinovat dotace s úvěrem.

Odbočili jsme od programu Nájemní bydlení. Jak to s ním vypadá do budoucna?

Program Nájemní bydlení jsme spustili v květnu a po čtyřech měsících jsme jej ukončili. Alokace 800 milionů, kterou jsme ještě navýšili o dalších 256, byla totiž rychle vyčerpána, zájem byl ohromný. Ukázalo to velkou připravenost obcí. Koncepční a dlouhodobější řešení je vytvořit podmínky pro program Dostupné bydlení. Primární cílové skupiny nájemníků definuje jejich profese, takže půjde například o lékaře, sestry, hasiče, učitele apod. Další skupiny mohou být definovány věkem a příjmem, aby se tam vešla mladá střední třída. Podmínky jsou podle mě dobře nastavené, cílí na potřebné. A na základě této definice stavíme program financování, který by měl v dalších 2-3 letech dotace kombinovaná se zvýhodněným úvěrem.

Kdy odhadujete, že bude program spuštěn?

Myslím, že někdy v polovině příštího roku. Musíme program notifikovat u Evropské komise a potom nás čeká legislativní schvalovací kolečko.

Dalším velkým tématem, které zdviháte, jsou brownfieldy. Jaká je odezva na tento program z Národního plánu obnovy?

Poptávka je velká. Města a obce mají nachystané krásné projekty, ať už na sportovní, vzdělávací nebo společenské účely: vzniknou galerie, kulturní domy, knihovny, ale i hasičské zbrojnice, nové školní třídy – ten záběr je opravdu velký. Teď jsme ještě ve fázi vyhodnocování, ale jakmile dojde k podpisu smluv, najdete na našem webu všechny příběhy a inspirace našich žadatelů. V tomto programu bychom rádi pokračovali, i když peníze půjdou už z národních zdrojů. Ještě ale není vše uzavřeno, poslední výzvu jsme spustili na konci listopadu.

A co vás čeká v roce 2024?

Velké novinky! Hlavně spuštění výše zmíněného programu Dostupné bydlení, který poběží dalších pět, šest let. Určený bude pro obce, neziskovky, právnické osoby, církve atd.

Od nového roku posílíme poradenskou oblast činnosti fondu, o níž jsem už také mluvil. Vzniká Koordinačně kompetenční centrum, které má vazbu na projektovou podporu MMR v oblasti bydlení. Fond bude mít za úkol vytvořit, „pool“, nebo chcete-li zásobárnu spolupracujících expertů, které budou moci města využít nejen na bytové projekty. Tím reagujeme na poptávku po podpoře při rané fázi projektů. Spolupracujeme napříč institucemi, s ČVUT a s dalšími odbornými pracovišti. Nabídneme obcím vstupní poradenskou část, potom už si samy najdou projektového manažera. Pak vzniká druhá část, která se v poradenství bude specializovat čistě na bydlení. Vznikne osm regionálních center pro kraje, v každém budou tři čtyři lidé, kontaktní osoby, které poskytnou propojení s experty. Pilotní projekt centra spouštíme v Královéhradeckém kraji.

Ti lidé budou zaměstnanci státu, ministerstva?

Cílem není vytvářet další úřednická místa. Spolupracujeme s lokálními organizacemi, takže nepůjde o úředníky navíc, ale o lidi z praxe, jimž poskytneme metodickou podporu. Starosta, který bude  mít zájem stavět nové bydlení, se obrátí se svým záměrem na centra, kde mu najdou stavaře, ekonoma, poradí, jak udělat studii proveditelnosti, vymyslí financování… Vše velmi prakticky.

Máte bohaté zkušenosti ze zahraničí. Jaké nápady v oblasti bydlení byste rád viděl i u nás?

Ve všech modelech, které ve světě fungují, hraje stát určitou roli. Líbí se mi, jak nad tím uvažují třeba ve Francii, tam dokážou velmi dobře kombinovat veřejný a soukromý sektor. Soukromý sektor má know-how a stát zase vyjedná podmínky pro potřebné lidi. Přemýšlejí nad tím a vědí, že bydlení je dlouhodobá věc. Využívají revolvingové fondy, kam se peníze zase vracejí, což je zásadně důležité právě v době krize. Něco podobného bychom mohli dělat u nás společně s kraji.Teď je mi jasné, co jste říkal na začátku – že SFPI bude tím základním centrem pro oblast bydlení.

Jsou samozřejmě věci, které neovlivníme, například všichni volají po zrychlení stavebního řízení, ale to se řeší na jiné úrovni. My děláme, co můžeme, aby SFPI měl co nejvíce proklientský přístup. Pořádáme konzultace, workshopy, chceme, aby všechny informace byly dostupné digitálně, samozřejmý je i elektronický proces žádosti. Jsme transparentní, naše podmínky jsou dané na léta dopředu a nebudou se měnit, peníze ve fondu budou. Pro starosty jsme tedy předvídatelní, připravení a můžeme společně plánovat.


Daniel Ryšávka

Absolvoval Masarykovu univerzitu v Brně. Absolvoval i francouzskou prestižní školu pro nejvyšší státní úředníky École nationale d’administration [ENA] ve Štrasburku. Poté sbíral profesní zkušenosti ve veřejné správě a v soukromém sektoru v několika evropských zemích. Působil na francouzském ministerstvu obrany, v KPMG či v Erste Group Bank v Bruselu. Do SFPI přišel z Národní rozvojové banky. V ní spolupracoval na přípravě finančních nástrojů a veřejných investic pro dostupné bydlení v gesci Ministerstva pro místní rozvoj.

Nejčtenější kategorie
Chytré město
425
Energetika
485
IT
345
Dotace a Finance
1327
Odpady
243

Nezmeškejte žádné informace!

Přihlaste se k odběru newsletteru a buďte stále v obraze