Využívání kalů na zemědělské půdě je praxe známá staletí, a to nejen díky jejich pozitivním hnojivým vlastnostem. Kaly jsou nejen zdrojem humifikovaných organických látek a živin, půdy pravidelně hnojené kaly navíc vykazují vyšší obsah okamžité půdní vlhkosti, vyšší kapilární kapacitu, pórovitost i sorpční kapacitu.

Omezení využití kalů na zemědělské půdě je v ČR spojováno se zavedením přísných limitů pro mikrobiologické ukazatele, které definuje Vyhláška č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Tento způsob limitace použití čistírenských kalů na zemědělské půdě je částí odborníků i odborných skupin (SOVAK – Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, z.s, Agrární komora České republiky, SMO ČR – Svaz měst a obcí ČR, ČAObH – Česká asociace oběhového hospodářství) kritizován.

Mikrobiální oživení organických hnojiv je zcela běžné a netýká se pouze čistírenských kalů, ale i statkových hnojiv. Určité mikrobiální oživení má i samotná půda. Podle provedeného průzkumu ÚKZUZ nepředstavuje hnojení čistírenskými kaly z pohledu sledovaných mikrobiologických parametrů zdravotní riziko.

Jiná skupina odborníků zastává názor, že mikrobiologické ukazatele a jejich zpřísnění mají v české legislativě své místo, a to zejména s ohledem na princip předběžné opatrnosti. Tato předběžná opatrnost se však netýká nebezpečí při použití neupraveného kalu, ale přítomnosti dalších polutantů potenciálně přítomných v kalech.

Tuto problematiku rozhodně nelze opomíjet. Četné studie prokazují, že v některých čistírenských kalech jsou skutečně přítomny látky, které mohou představovat riziko. Zatímco přítomnost anorganických polutantů (např. kovy) je v kalech dobře monitorována a jejich koncentrace je limitována již zmíněnou Vyhláškou č. 273/2021 Sb., organických polutantů přítomných v kalech může být celá řada a jejich monitoring je spíše v počátcích.

Je tedy nutné oddělit otázku hygienizace kalů ve smyslu úpravy kalů, při které dojde k poklesu obsahu indikátorových organismů a otázku dalších polutantů potenciálně přítomných v kalech, které by mohly být rizikem pro zdraví člověka či pro dobrou kondici hnojených půd. Hygienizací se zpravidla tyto organické polutanty neodstraní, proto limity pro mikrobiologické ukazatele riziko použití těchto látek neřeší.

Jednou z těchto látek jsou per a polyfluorovaných látky, souhrnně označované jako PFAS. Vzhledem k širokému použití PFAS v průmyslu i běžném životě jsou v prostředí tyto látky prakticky všudypřítomné. Jde o látky, které jsou obtížně odbouratelné se jejich koncentrace se v prostředí zvyšuje, mají tendenci se kumulovat. Jediným způsobem jejich odstranění je zákaz jejich použití.

V rámci EU zavedly 4 země limitaci těchto látek pro jejich použití na půdní blok, případně i samostatnou limitaci pro kal využívaný jako hnojivo (Například Holandsko zavedlo limit pro půdu – 109 ng/g suš pro PFOS a 44 ng/g sušiny pro PFOA, Německo limit por kal použitý jako hnojivo 100 ng/g sušinu jako sumu PFOS a PFOA).

MŽP si s ohledem na tato fakta uvědomuje, že povinná hygienizace kalů neřeší problematiku organických polutantů a její implementace znamená pro provozovatele ČOV nejen významné investice, ale i enormní zvýšení energetické náročnosti provozu, což s ohledem na současnou situaci může vést jak k ekonomickému vyčerpání těchto subjektů, tak k významnému navýšení spotřebitelských cen (stočné).

Z výše zmíněného se nabízí dvě otázky, na něž budeme hledat odpovědi v polemice, ve které oslovíme odborníky.

Foto: Wikimedia Commons
Zdroj: Průmyslová ekologie