Před lety stačil papír a pero, dnes do výbavy kronikáře patří počítač, mobil a skener
Kronikářství, tedy více či méně podrobné zaznamenávání historických událostí v různých městech a obcích, je činnost prastará. Kroniky a jejich „autoři“ odvádí svou práci již více než stovky let, třebaže s nástupem druhé poloviny 20. století nastává změna. Moderní doba sice tradičnímu formátu – rukou psaným záznamům – příliš nepřeje a zavádí digitální podobu, přesto se vedení kronik i nyní více než kdy jindy vrací na výsluní zájmu. Existují dokonce takové obce, které kroniku po desítky let vedly, posléze ji zrušily, aby se k ní v současné době znovu vrátily. Nejen o kronikách a kronikářství jsme se bavili s Tomášem Hromádkou, šéfredaktorem časopisu Kroniky a kronikáři. Toto periodikum informace o kronikaření sbírá a poskytuje je formou zpravodaje, určeného zejména obecním kronikářům a vlastivědným pracovníkům.
Žijeme v rychlé, moderní době. Mají města a obce v digitálním čase 21. století vůbec ještě své tradiční kronikáře?
Jistě, dokonce musejí. Vedení obecních kronik upravuje zákon 132/2006 Sb. Znamená to, že každá obec v České republice musí vést svoji kroniku, kam zaznamenává zprávy o důležitých a pamětihodných událostech v obci pro informaci i poučení budoucích generací. Nicméně pravdou je, že asi v pětině obcích kroniku nevedou. Většinou proto, že nemohou najít svého kronikáře.
Jakým způsobem současní kronikáři pracují? Využívají digitální záznam, nebo přetrvává stále ještě psaná forma?
Dnes jsou možné dvě formy vedení kroniky. Ta první je taková, jakou si představuje většina z nás: klasická tlustá kniha, do které kronikář kreslí a zapisuje tzv. dokumentním inkoustem. Druhá možnost se ale velmi rychle prosazuje nejenom ve velkých obcích, ale i na malých vesničkách. Totiž vedení kroniky v elektronické podobě s následným vytištěním po uzavření každého kalendářního roku. O tom, kdo a jakým způsobem v obci kroniku vede a co je obsahem zápisu, rozhoduje místní samospráva.
Čím ještě se může lišit práce kronikáře dnes a v minulosti?
Kronikář je dnes obklopen mnohem větším množstvím informací než jeho předchůdci. Nekonečným zdrojem informací je například internet. Kronikáři ho dnes běžně využívají, a to včetně sociálních sítí. Změnily se i pracovní pomůcky kronikáře. Mohu to posoudit – kroniku píšu už 28 let. Před lety byl nejdůležitější papír a pero, dnes do běžné technické výbavy kronikáře patří nejen počítač, ale také mobilní telefon, skener nebo digitální fotoaparát.
Můžete jmenovat několik obcí, která vás svým přístupem ke „kronikaření“ zaujaly?
Nerad bych někoho vyjímal či zveličoval. Kroniky jsou díky aktuální legislativě velmi pestré a co obec, to originál. Navíc jsem rád, že většina obcí přistupuje ke své obecní kronice s plnou vážností a že dovedou svého kronikáře finančně ohodnotit a zajistit mu podmínky pro výkon této náročné činnosti.
Na celostátní úrovni existuje ocenění, Diplom za vzorné vedení kroniky v rámci soutěže Vesnice roku. V Plzeňském, Karlovarském a Libereckém kraji se pravidelně konají soutěže o nejkrásnější kroniku.
Sám jste šéfredaktorem periodika Kroniky a kronikáři. Jaký je jeho cíl?
Časopis Kroniky a kronikáři vychází už 23 let. Vznikl jako původně interní zpravodaj pro kronikáře obcí připojených k Praze, nakonec se z něj stalo oficiální profesní periodikum pro všechny kronikáře v České republice (je zasílán i na Slovensko). Cílem je propojení kronikářů a vzájemná výměna zkušeností. Protože dnes neexistuje pro kronikáře žádná metodická podpora ze strany státu, nabízí i příklady dobré praxe, náměty pro zpracování konkrétních témat a technické postupy vedení kroniky a jejich příloh. Je současně propojen s metodickým portálem www.kronikari.info, kde jsou zveřejněna nejen dosud všechna vydaná čísla, je zde online poradna pro všechny kronikáře a možnost spouštění online seminářů pro začínající i pokročilé kronikáře, starosty a zastupitele obcí. Od roku 2021 je navíc portál propojen s profesní facebookovou skupinou, kde kronikáři mohou diskutovat a sdílet informace.
Poslání kronikáře zní dodnes tak trochu pohádkově. Zvlášť pro mladou generaci. Je to tak?
Veřejnost si představuje kronikáře jako velebného kmeta, možná tak trochu podivína, zapisujícího husím brkem zprávy do kroniky. Je to zažitý stereotyp. Je třeba zmínit, že dnes převažují kronikářky nad kronikáři. A generačně je to velmi různorodé – jsou mezi námi studenti, ženy na mateřské dovolené, aktivní pracující různorodých profesí a samozřejmě také senioři. Jak už jsem řekl, běžně využíváme moderní technologie, koncepty nebo celé zápisy již připravujeme elektronicky. Ale také kreslíme, píšeme články do obecních zpravodajů, fotografujeme, editujeme texty, sledujeme veškeré dění v obci, řešíme problematiku ochrany osobních údajů ve vztahu ke kronice, zpracováváme historii naší obce, pátráme po osudech významných obyvatel… Někdo to před lety spočítal a nebyl daleko od pravdy: Kronikář je člověk třináctera povolání.
Pro kronikáře se pořádají i všelijaké workshopy a setkání…
Kronikářská setkání jsou významnou příležitostí k výměně zkušeností anebo k vlastnímu vzdělávání. Dříve bylo běžné, že je pořádala muzea, dnes jejich roli převzaly některé okresní archivy, vlastivědné spolky a mikroregiony, které se snaží alespoň jednou do roka kronikáře svolat a seznámit je s novinkami v regionu a v kronikářské práci. Semináře zejména pro začínající kronikáře pořádá Vzdělávací centrum pro veřejnou správu v Praze, Plzni, Brně a Ostravě. Online semináře jsou také dostupné na www.kronikari.info, kde navíc najdou kronikáři a další zájemci pozvánky na většinu akcí.
Co byste oboru kronikářství přál do budoucna?
Pokud bych měl vyslovit tři přání jako v pohádce, tak bych si přál, aby kroniky byly v obcích i nadále vedeny nadšenými kronikáři s významnou podporou a zájmem představitelů obcí, krajů i celého státu. Jsem totiž přesvědčen, že kronikáři si zasluhují velkou podporu a poděkování za obětavou práci. Přál bych si také, aby se veškeré informace, které jsou v kronikách zaznamenány, byly bezpečně v archivech uchovány pro budoucnost (což je mimochodem dnes zajištěno archivním zákonem), a za třetí, aby se naše kroniky ze současnosti staly skutečným zdrojem inspirace a poučení tak, aby lidstvo neopakovalo stejné chyby jako v minulosti. Ale ruku na srdce – je toto moje třetí přání reálné?
