Proč neoddělovat obytný a veřejný prostor, jak je to s občanskou vybaveností a jaká je životnost paneláků?
Hana Řepková, která pracuje v Národním památkovém ústavu, se řadu let, již od svých studií a později jako pracovnice na různých pozicích ve státní správě a samosprávě, specializuje na téma regenerace panelových sídlišť. Ve druhé části našeho povídání jsme se zaměřili na spolupráci s obcemi a městskými architekty i možnost vstupů vlastníků nemovitostí do samotných realizací. Dotkli jsme se také revitalizace veřejného prostoru sídlišť.
Spolupracujete jako autorka publikace také se starosty?
Nejlepších výsledků, tedy takových, jež nejlépe zapadnou do struktury města, dosahují soubory hromadného bydlení tam, kde panuje dobrá spolupráce mezi vedením měst a památkáři. Toto zjištění není reklama na Národní památkový ústav, ale výsledek mnohaletých výzkumů, pozorování a srovnání zemí střední Evropy. Někteří starostové ochranu i spolupráci odmítají. V kladném případě by naše sídliště mohla být stejně pěkná a ceněná jako sídliště zahraniční, starostové si však snáze získávají voliče brojením proti památkové péči než konstruktivní spoluprací s ní. Před koncepční prací přesahující volební období dávají přednost krátkozraké vstřícnosti, jež nás posouvá na východ víc, než je nutné. Kapitola Příklady dobré praxe uvádí města a městské části, jež se v této oblasti ubírají žádoucím směrem.
A jak vypadá spolupráce s městskými architekty?
Při tvorbě metodiky (ke stažení na adrese pod článkem) jsem řadu věcí konzultovala s několika městskými architekty. Problém je, že v mnoha městech je tato pozice pouze formální, případně architektům není nasloucháno tam, kde se politici obávají sebemenšího zásahu do práv vlastníků. Zkušenost z Jižního Města či Prahy 6 ukazuje, že přiměřená regulace je přijímána bez problémů, respektována a kvitována. Někteří městští architekti mou práci v terénu před lety sami objevili, někteří se ještě před vydáním metodiky obraceli se žádostí o konzultaci.
Jak se do revitalizace svého domu, případně sídliště či veřejného prostoru mezi domy mohou zapojit i samotní vlastníci bytů?
Metodiku věnuji především vlastníkům, protože právě oni mají největší zájem na kvalitě prostředí a dodnes mají pocit, že do vzhledu prostředí nemohou moc mluvit. V první řadě doporučuji přečíst si metodiku a nenechat se odradit tím, že vyšla v gesci památkářů. Jádro metodiky vznikalo dlouho před mým zakotvením v Národním památkovém ústavu jako opora pro regeneraci sídlišť při mém působení ve státní správě a samosprávě.
Jsou k vašim doporučením starostové a úředníci měst spíš otevření, nebo si úpravy a konečné řešení revitalizace domů či sídliště chtějí řešit sami a vlastními silami?
Řešení vzhledu bytových domů nechávají starostové a úředníci „demokraticky“ a alibisticky na vlastnících, neposkytují jim zpravidla žádnou odbornou pomoc. Existují příkladná řešení, je jim věnována samostatná kapitola ve zmiňované metodice. Revitalizace veřejných prostranství – striktně oddělená od budov – má mnohem lepší úroveň. Aby bylo možné čerpat dotace, musí projekt zpracovat architekt. U domů se však kvalita a kontextualita (či dokonce koordinace s širším celkem) téměř nikde nepožaduje.
Bude skvělé, pokud se další města inspirují příklady tuzemské dobré praxe a zahraničními zkušenostmi. Starostové se do té obrovské agendy (stárnutí sídlišť, narůstající dluh v údržbě veřejné infrastruktury, chátrající občanská vybavenost atd.) příliš nehrnou. Postupnou degradací bezprostředního i širšího okolí bydliště hrozí obyvatelům zhoršení obytného prostředí a snížení hodnoty bytu, mají proto větší motivaci k nápravě stavu. Starostové zase potřebují mandát od svých občanů, proto je metodika určena v první řadě obyvatelům sídlišť.
Jaká je životnost našich paneláků, respektive na jakou byly původně stavěny? Co jim může prodloužit dobu jejich užívání?
Původně byla jejich životnost uváděna 40 až 50 let. Statici se dnes přiklání k reálné životnosti 100 let za podmínky dobré údržby, tedy především neoslabování nosných konstrukcí nekoordinovanými zásahy při úpravách dispozic.
Jaké jsou aktuálně vypsány dotační programy na revitalizace sídlišť?
Aktuální je Nová zelená úsporám. program Regenerace sídlišť, zabývající se pouze veřejným prostranstvím, nikoliv celými sídlišti, byl v roce 2022 ukončen. Zajímavý je program Brownfield, smutné je, že počítá spíš s demolicemi než s obnovou. Některá města čerpala z unijních programů, o těch aktuálních povědí více dotační agentury.
Najdou zájemci v publikaci i doporučení k péči o zeleň? Jak jsou na tom česká sídliště v tomto ohledu?
Metodika představuje příklady dobré praxe zahraniční i tuzemské a doporučení, např. jak přistupovat k úbytku zeleně kvůli zřizování nových parkovacích míst či jak reagovat na oteplování měst i krajiny.
Věnujete se také občanské vybavenosti našich sídlišť. Když si člověk prochází městskými částmi s paneláky, tak zpravidla najde alespoň malý obchod, často i školku, kulturní zařízení nebo pobočku knihovny. Přijde mi, že současná výstavba bytových domů na tento aspekt tolik nemyslí, tak jako v minulosti u sídlišť. Nebo se pletu?
Socialistická výstavba sídlišť byla koncipována jako tvorba nových, lepších a zdravějších měst. Sídliště měla navrženou a (často se zpožděním) důsledně realizovanou komplexní vybavenost obchodními, školními, zdravotnickými a kulturními zařízeními a službami typu čistíren a opraven. U nové výstavby a dostaveb do stávajících sídlišť jde téměř výhradně o byty s garážemi doplněné úpravami parteru s hřišti a květinami, občanskou vybavenost často představuje jen kavárna. Občanskou vybavenost musí zajistit okolí. I proto se obyvatelé sídlišť dostavbám často brání. Donedávna obce umožňovaly developerům parazitovat na vybavenosti sídlišť a nepožadovali významné investice do občanské vybavenosti a veřejného prostoru. Se zpožděním si začínají brát příklad z vyspělejších demokracií.
Regenerace panelových domů bylo asi to první, co jsme na sídlištích zaznamenali. Dbají města také na kultivaci veřejného prostoru jako takového?
Problémem českých sídlišť je majetková roztříštěnost a neprovázanost obnovy domů a veřejných prostranství. O kultivaci veřejného prostoru města dbají. Z programu Regenerace sídlišť bylo v uplynulých desetiletích opraveno mnoho komunikací, mnoho zelených ploch přeměněno na parkoviště a četná zchátralá hřiště nahrazena několika málo novými a lépe vybavenými. Výraznější úpravy jako přirozenější trasování cest či osazení soudobých výtvarných děl je zatím poměrně řídké. Nejjistější známkou regenerace veřejného prostoru jsou nová designová stání na popelnice. Spokojíme se s tím?
Kde najdeme dobré příklady sídlišť s kultivovaným a zároveň praktickým oživením veřejného prostoru?
Mnoho dobrých příkladů najdeme v Berlíně. U nás je to třeba Havlíčkův Brod, pražské Jižní Město nebo středočeský Rakovník.
Zbyněk Konvička
Ing. arch. Hana Řepková
Od roku 2010 pracuje jako územní garant středočeského pracoviště Národního památkového ústavu. Sídlišti se zabývá od dob studia na Fakultě architektury ČVUT, získala ocenění v soutěži Urbanita 1986, 1. místo v republikovém kole SVOČ roku 1987 v sekci teorie a vývoj architektury na téma Moderní sídliště a jeho regenerace. V letech 1997–2007 v rámci práce na OV MČ Praha 8 a OÚR MČ Praha 6 regulovala v rámci konzultací barevnost sídlišť Prahy 6 a 8. Podílela se na generelu barevnosti sídlišť Invalidovna, Ďáblice a vybraných sídlišť Prahy 6. Od roku 2012 píše a přednáší o sídlištích. Zkoumaná česká sídliště kriticky zasazuje do středoevropského kontextu. Je autorkou nové knihy Skryté půvaby českých sídlišť a spoluautorkou knihy Sídliště Ďáblice: Architektura pro lidi.
Metodika regenerace panelových sídlišť
