Ilustrativní obrázek ukazuje část energetické strategie
Na termín “strategie rozvoje obce” jsme si již zvykli. Patří mezi základní dokumenty obce. Stanovuje, jakým směrem se chce obec ubírat v následujícím období (které by se nemělo krýt s obdobím volebním). Obsahuje část analytickou, kde rozebírá předpoklady a možnosti obce, na níž navazuje část návrhová, která přináší konkrétní možnosti řešení. Povinnost mít takový dokument je nasnadě: dokazujeme jím, že nápady jak rozvíjet obec, jsme nevymysleli u ranní kávy, ale že postupujeme podle nějakého plánu, který bere v potaz širší kontext. Energetická strategie obce by měla být jednou ze základních kapitol.
Dosud tomu tak nebylo, ale energetická krize počátku 20. let 21. století nás vede k potřebě si takovouto strategii v energetice vytvořit. Strategie v energetice je totiž stejně důležitá, jako ostatní oblasti rozvoje obce. Energetiku nejde realizovat podle toho, kdo zrovna přijde s “dobrým” nápadem. V energetice podobně jako v jiných odvětvích platí, že žádný nápad, který přichází bez znalosti širšího kontextu, není dobrý.
Energetický managemet je součástí energetické strategie obce. Co neměřím, to neřídím. Když se chci zabývat energetikou, musím nejprve znát současný stav. Současnou energetickou bilanci celého obecního majetku. Na jejím základě začnu tvořit návrhy úspor. Prvním krokem totiž není stavět nové zdroje, ale optimalizovat spotřebu. Ne nadarmo se vžilo sousloví “topit pánu Bohu do oken”. S energiemi neuvěřitelně plýtváme, velká část obecních budov je energeticky neoptimalizovaných, skoro každá obec má svého “žrouta”. Než začneme stavět zdroje, sdílet, umravněme tyto žrouty. Teprve poté, co přestaneme plýtvat, vymýšlejme další řešení.
Ta samozřejmě musejí vycházet z možností dané lokality, ne z toho, co je zrovna trendy, nebo co doporučují obchodní zástupci některých komerčních společností. Někteří se podiví, ale fotovoltaika se opravdu nehodí instalovat všude. Je například naprosto nevhodná pro potřeby vytápění budovy. V některých obcích na severním svahu hor pak může být účinnost fotovoltaického řešení mnohem nižší, než je národní průměr. Možná se vyplatí využít jádro země, nebo potenciál vodního toku. Možná nevíte, co s odpady, které jsou přitom významnou surovinou pro výrobu elektřiny i tepla.
Není možné bez znalosti širšího kontextu (bez analytické části) dělat rovnou opatření (část návrhovou). Není možné obecně říci např.: “výtopna na biomasu se ne/vyplatí”. Musíme znát konkrétní možnosti obce, co se produkce, logistiky (dovozu) a skladování biomasy týče. To jsou tři poměrně důležitá cvičení, která berte jako příklad tvorby strategie v energetice obce.
Zpracovaná energetická strategie a zavedený energetický management jsou už nyní nezbytnou podmínkou některých evropských i národních dotací v energetice. Tato podmínka bude u dotací (i jiných finančních produktů) na energetická řešení čím dál častější. Poskytovateli dáváte existencí strategie najevo, že máte nějaký rozmyšlený plán a že nežádáte o peníze jenom proto, že za vámi přišel obchodní zástupce, bratranec, nebo soused s tím, že má “velmi dobrý nápad”.
Pakt starostů a primátorů a akční plán SECAP
Pakt starostů a primátorů je celosvětovou iniciativou, do které se zapojily již tisíce měst a obcí. Společné mají to, že se zavázaly k zodpovědnému nakládání s životním prostředím a tím pádem i energetikou (neboť ta má na životní prostředí prostřednictvím produkovaných emisí CO2 zásadní vliv). Všechny tyto obce zpracovaly, nebo zpracovávají Akční plán v udržitelé energetice a ochraně klimatu (tzv. SECAP), který je dobrým světovým standardem pro zpracování strategie obce právě v oblastech energetiky, adaptace na klimatickou změnu a přizpůsobení se jejím dopadům.
Pakt starostů a primátorů byl založen v roce 2008, tedy dlouho před dnešní energetickou krizí a už tehdy vhodně vyzýval zástupce měst a obcí, aby se stali leadery v oblasti klimatické odpovědnosti a energetické udržitelnosti. Členství v Paktu je samozřejmě dobrovolné, ale především bezplatné. Dobrovolně (a zdarma) na sebe berete závazek, že docílíte hodnoty 55 % uspořených emisí do roku 2030 oproti hodnotě naměřené (či estimované) v roce 1990. Do roku 2050 byste měli směřovat ke klimatické neutralitě.
Tyto závazky v naší krajině mnoho jinak zainteresovaných politiků odradí. Ze dvou důvodů. Tím častějším je jejich vágnost. Přepočet emisí z roku 1990 je věcí těžko verifikovatelnou a jedná se pouze o matematickou úvahu – žádné přístroje na měření tenkrát ve městech či obcích nebyly. Druhou obavou je nejistota závazku – jak si mohu být jistý, že do určitého data ušetřím přesně stanovené množství škodlivých splodin? Není čeho se ale bát, výhody všechny bariéry rozhodně převyšují. Než se tedy pustíme do návodu na překonání bariér, osvětleme si ony výhody.
Za prvé, členstvím v Paktu se (zdarma, opakuji) stáváte součástí prestižního klubu měst a obcí po celém světě, které sledují společný cíl. Dáváte tím najevo celému světu, ale i svým občanům, že témata udržitelné energetiky a klimatické politiky berete vážně. S dalšími členy (v Portugalsku, Panamě, či kdekoliv jinde) můžete komunikovat, sdílet zkušenosti a jednat jako rovný s rovným právě proto, že Vás spojuje společné úsilí. Pakt je tedy dobrým nástrojem propagace, networkingu a sdílení dobré praxe.
Za druhé, členství v paktu Vám umožňuje získat dotační prostředky, na které byste jako nečlenové neměli nárok. A to například na celoevropské úrovni (některé složky programu LIFE) tak na národní (vybrané výzvy SFŽP). Hlouběji probereme jednu z těchto možností a tou je získání prostředků na financování plánu udržitelné energetiky a klimatu SECAP. Může se jednat o částky v řádu vyšších stovek tisíc Kč.
Přestože úvaha o počtu emisí v roce 1990, dnes, a v roce 2030 není do důsledku dogmaticky verifikovatelná, jedná se o dobrý kognitivní rámec našeho uvažování. My Češi jsme ještě z dob císaře pána zvyklí brát do slova a do písmene přesně, co je psáno (to je dáno). Lidé žijící (severo)západně od našich hranic umí lépe pracovat se symbolickou hodnotou čísel. Stanovím-li si nějaký závazek, důležité je, jestli postupuji správnou cestou k jeho naplnění, nikoliv to, zdali číslo splním na desetinu procenta. Výsledná hodnota úspory emisí je jen směrovníkem na této cestě. Nikdo nás nikdy nebude penalizovat za to, pokud bychom ji náhodou nenaplnili. Signatáři Paktu starostů a primátorů, jsou přesvědčeni o tom, že pokud se po této cestě vydáme seriozně a s upřímnou snahou o věc, není prostě a jednoduše možné, abychom se k stanovené hodnotě nedopracovali.
SECAP
Zkratka SECAP pochází z anglického Sustainable Energy and Climate Action Plan, což do češtiny překládáme jako Akční plán udržitelné energetiky a klimatu, avšak častěji se vžila původní anglická zkratka. Jedná se o plán, který pro Vaši obec (či skupinu obcí) rozkryje potenciál území a zdrojů, které se v okolí obce nacházejí. Na základě dobře zpracovaných dat odhalí příležitosti pro komunální i komunitní energetiku, ale i ochranu životního prostředí.
Bohužel velmi častou praxí na českých obcích je skutečnost, kdy se v dobré míře vymýšlejí opatření nezávisle na celkovém kontextu. Jednotlivá opatření mohou vypadat dobře a být z principu věci správná, ale když se nezasadí do konkrétních podmínek, nefungují. Příkladem budiž jedna z obcí (jméno není důležité), kde se rozhodli pro vybudování kotelny na biomasu a vlastní rozvod tepla do bytových domů. Přestože toto řešení velmi dobře funguje na mnoha místech u nás i ve světě (vzpomeňme Kněžice u Nymburka, Sv. Jan nad Malší či durynský Bechstedt), v oné obci nebyly brány v potaz klimatické a půdní podmínky. Docházelo k takovým tepelným ztrátám, že kotelna byla nerentabilní. Navíc se štěpka nezískávala z místních lesů, ale dovážela odjinud za nevýhodných podmínek. Vedení obce se na základě dlouholetých negativních zkušeností rozhodlo kotelnu zrušit. Tyto problémy se dají technicky řešit, řekli byste si. To je jistě pravda, ale optimálně před budováním, nikoliv potom. A k tomu je právě potřeba dobrý plán.
Dobrý plán vezme v potaz specifika lokality – například světlnost, větrnost, sílu a stabilitu vodního toku, ale i možné bariéry, jako například unikátní lokalitu s hnízděním sokola stěhovavého, přílišné prosakování půdy, nebo logistická nevhodnost. Může se klidně stát, že Vaše lokalita bude mít skvělou větrnost a nebudou ani legislativní a byrokratické bariéry pro výstavbu větrné elektrárny. Ale úroveň dopravní struktury, úzké a křivolaké cesty, neumožní technicky dopravit na místo lopatky od vrtule turbíny, které v jsou extrémním případě zhruba tak dlouhé, jako fotbalové hřiště. U fotovoltaiky, která se považuje za “jednoduchou záležitost”, můžete najednou zjistit, že jste v zastíněné lokalitě (například horským masivem) a výkon solárních panelů zdaleka nedosahuje těch hodnot, které Vám jejich dodavatel spočítal – návratnost se tak prodlužuje a s ní i výhodnost investice.
Dobrý plán tohle všechno bere v potaz. Nevznikne u ranní kávy, jako mnoho z “dobře myšlených” opatření. Jeho vypracování trvá několik měsíců až let. To neznamená, že takovou dobu budeme se vším čekat. Plán totiž postupně odkrývá možnosti a podle toho, jaké priority si stanovíme, můžeme jeho dílčí části realizovat už v průběhu.
SECAP je dobrý v tom, že následuje světově osvědčenou a na mnoha místech validovanou metodologii pro to, jak takový plán napsat. Nevymýšlíme “od podlahy”, i když kreativitě ve zpracování se meze nekladou. Druhou výhodou je množství příkladů dobré praxe. Na stránkách Paktu starostů a primátorů najdete tisíce příkladů hotových plánů SECAP, které jsou zdarma ke stažení.
Kolektivní SECAP
Větší lidká sídla, mající více než 3 tisíce obyvatel (byť ani tohoto čísla se nemusíme držet rigidně) se rozhodně mohou do zpracování plánu SECAP pustit téměř okamžitě (či počkat na vypsání patřičného dotačního titulu). V možnostech menších obcí však taková varianta bývá málokdy reálná. Celý obecní úřad může sestávat ze starostky (ještě k tomu neuvolněné) a účetní. Energetika a ochrana klimatu nemusí patřit mezi jejich specializace. I na takovou možnost Pakt starostů a primátorů pamatuje a umožňuje vstoupit “jako skupina”.
Skupinové přistoupení k Paktu znamená, že se víc obcí (ideálně ležících blízko u sebe) rozhodne vstoupit společně. Může se jednat o dobrovolné svazky obcí, soubor sídel v rámci obce s rozšířenou působností, nebo o obce patřící pod jednu místní akční skupinu. Nic z toho ale není nutné. Do Paktu mohou vstoupit hromadně jakékoliv obce, které se na tomto kroku domluví. Ideálně, aby se nacházely blízko sebe v podobných podmínkách. Postačí se dohodnout, které obce vstupují, kdo bude vzhledem k Paktu vystupovat jako koordinátor a může se začít pracovat. Ještě jedna úvaha je ale nutná: obce se musí dohodnout, zda k závazku snížení emisí do roku 2030 přistupují každá zvlášť či kolektivně. Vřele doporučuji možnost druhou. Analýza území se zabývá skupinou jako celkem a pro něj se tvoří i opatření (například malý větrný park na katastrech více obcí). Obce, které jsou součástí skupiny, ale na jejichž katastr se větrná turbína nehodí, mohou nabídnout něco jiného, například potenciál vodního toku. Společně se k závazku postupuje daleko lépe a snadněji. O vlastní “medailonek” ale žádná z obcí nepřijde. Přestože je součástí skupiny, na mapě signatářů je prezentována i samostatně. V akčním plánu SECAP pak bude mít samostatnou kapitolu, byť se bude jednat o jeden kolektivní dokument.obce Trojanovice, konkrétně pak systém výroby energie z fotovoltaiky a její vlastní distribuci.
