Starosta obce Mořice Tomáš Pavelka přibližuje širokou paletu své práce i motivaci k ní

Působí reprezentativně, vystupuje solidně a sebevědomě. Jasně dokáže formulovat své záměry, patrný je vliv jeho právního vzdělání. Nehledě na svých 24 let a to, že je po letošních komunálních volbách stále ještě nejmladším starostou v ČR, má za sebou už řadu zkušeností. Jak ve vedení obce Mořice na Olomoucku, tak na MMR v pozici tajemníka náměstka. Pro Tomáše Pavelku jsou tyto dva vertikální světy propojené. „O tom ten dnešní svět je. Propojovat věci. Byl jsem rád, že jsem v Bruselu mohl vystoupit a hovořit o naší vesnici a její otevřenosti,“ říká v rozhovoru.

V roce 2020 jste se stal nejmladším starostou v ČR. Letos jste po letošních komunálních volbách stále ten nejmladší. Jak si to vysvětlujete?

Řekl bych, že zájem o politiku upadá. Informace o tom, že se letos do komunálních voleb hlásilo o 20 tisíc lidí méně, by tomu napovídala. Ale souvisí to i s celostátní politikou. Pokud někdo do politiky jde, musí předpokládat, že bude dělat něco navíc a měl by se vypořádávat s tím, že je v centru pozornosti, třeba pokud se něco nepovede. Úspěch je naopak potřeba obhajovat a vysvětlovat, předcházet dohadům.

V říjnu jsem měl možnost prezentoval v Bruselu v rámci platformy mladých příběh naší vesnice a co znamená být nejmladším starostou. Reakce účastníků byla skvělá a vyplynulo z ní, že je potřeba nejen tlachat, ale hlavně pracovat. Někdy mám pocit, že někteří mladí lidé v mém věku jdou tou jednodušší cestou a raději sedí v orgánech nějakých organizací a o mnohém hovoří, věci pak už prakticky nedělají, nemění. Mimochodem před volbami jsme mezi mladými organizovali kampaň o tom, že mohou věci sami ovlivňovat, kterou jsme nazvali Buď i Ty nejmladší!

Jak jste dospěl k rozhodnutí, že chcete být starostou?

Už ve 20 letech jsem byl zvolený zastupitelem a v 21 letech jsem se stal starostou. Nemyslím si ale, že to je vždy jen o věku. Roli hraje profesní stáří a zvláště na venkově je důležité, jestli jste pro místní komunitu něco udělal.

Když se ohlédnu, odmala jsem se podílel na různých akcích, v kroužku jsme vyráběli výrobky z keramiky a prodávali je. Byli jsme v kontaktu s lidmi. Babička měla obchod, přiblížila mi s ostatními i její svět. V knihovně jsem si pak mohl hrát na knihovníka. Byl jsem vlastně zvyklý žít ve světě dospělých, pozorovat je, učit se. Na úřadu jsem byl pečený vařený, něco jsem pomáhal i s počítači. Již před lety tehdejší starosta Jaroslav Knap říkával, že nám roste mladý zastupitel.

A také se očekává, že když je někdo starostou, je reprezentanem obce a podle toho se chová, i když si jde zatancovat nebo na pivo. Snažím se proto, abych reprezentativně vypadal a působila tak i kancelář a reprezentovala i mě jako starostu. Samozřejmě k tomu patří i vybočení, třeba práce v montérkách.

Život v mladším věku, ale i obecně, by se měl spíše prožívat než jen užívat. Hned na začátku v mé funkci mi na jedné kulturní akci občané řekli, ať zůstanu takový jaký jsem, ten kluk z vesnice. Snažím se toho držet.

Co vás na starostování baví?

Starostování je na všechny strany, je to taková paleta různých činností až do těch hezkých chvilek v komunitě a společenském soužití. Některým lidem to může způsobovat problémy, ale pro mě je to výzva. Z problému je dobré udělat příležitost. Jeden den řešíte něco vysoce právního a druhý den už chystáte pořádání kulturní akce.

Je to o rozhodování, domluvě. My na Hané máme trochu zlozvyk, že tvrdohlavě hospodaříme na svém. Přesto jsme se většinou domluvit dokázali. Můj věk a nezatíženost spory z minulosti, a to, že nejsem „majetkově zatížený“, mi vlastně pomohly působit jako určitý katalizátor.

Člověk zažívá i chvíle radosti, když přijdu do mateřské školy a děti na mě u vchodu mávají: „Přišel pan starosta!“

Kdo vám pomáhal stát se úspěšným starostou?

Největší inspiraci získávám od kolegů. Měl jsem dojem, že jsem přišel mezi své. Ale pomocnou ruku mi podával hlavně bývalý dlouholetý starosta Jaroslav Knap, který naši obec vedl od roku 1994 až do roku 2015. Zapojoval mě hlavně do kulturního dění. Díky mé předchozí práci ve Sdružení místních samospráv a aktivitám ve STANu jsem se dostal do kontaktu se spoustou lidí, také architekty a urbanisty, kteří teď s námi spolupracují. Není pro mě problém přinést návrhy v rozvojové komisi. Rady a podněty ohledně naší knihovny nám dává olomoucká ředitelka knihovny. Náměstek na MMR Radim Sršeň mě zase otevřel dveře do Bruselu a dovolil mi napřímo s ním spolupracovat na ministerstvu.

Co se týká projektů, samozřejmě, že na to nemůžu být sám. Ať už se jedná o zaměstnance, kteří ode mě občas dostávají složité vyzvy, když řešíme různé úkoly. Jsme však ambiciozní. Někteří starostové se ucházejí v tom daném roce o jeden projekt, my se snažíme získat co nejvíce možných projektů.

Když mluvíme o projektech, letos na podzim jste slavnostně otevírali několik dokončených větších investičních akcí…

Před volbami jsme takový přehled dali dohromady a na mapce obce jsme vyznačili projekty, které se za nějaké dva roky úřadování podařily. Sám jsem byl překvapený, kolik času mi trvalo dát jej dohromady.

Když shrnu poslední rok, rozpočet máme do osmi milionů korun. Investice do konce roku by měly dosáhnout zhruby 47 milionů korun. Velkých i menších projektů je skutečně mnoho. Postavili jsme v bývalé škole osm sociálních bytů, máme další chodníky, ve dvou částech obce vznikla nová parkoviště. Opravujeme mateřskou školu, kde se počet dětí zvedl z 19 na 40, na konci projektu to bude až 50 dětí.

Důležitý je strategický rozvoj. Rok a půl jsme s odborníky a občany pracovali na Koncepci rozvoje obce 2021+, k nahlédnutí je na našem webu. Na konci obsáhlého dokumentu jsou tři strany konkrétních opatření a cílů, což mi práci nesmírně pomáhá.

Ovšem hlavní pro mě nejsou projekty, ale komunikace s lidmi. Kdysi jsem na univerzitě absolvoval kurz marketingu, tak jsem pro obec připravil několikastránkovou strategii komunikace a tu jsme naplnili. Hlavní myšlenka je, aby občan pro informaci nechodil na úřad, ale dostal ji od nás. Na druhou stranu je potřeba netrpělivým lidem vysvětlovat, že věci mají nějakou posloupnost. Třeba jsme po restaurování sochy k ní umístili informaci, co vše to obnášelo a které úřady se k restaurování vyjadřovaly.

Vzpoměl jste komunikaci s občany…

Komunikujeme online či offline, vydáváme občasník. Obec je na sociálních sítích, webu. Napříč generacemi už není problém používat Facebook či Instagram. V naší obci žije 520 obyvatel a na obecním Instagramu je stovka z nich. Takže zprávy se dostanou skoro ke všem. Zavedli jsme geografický systém, používáme rozklikávací rozpočet, každý si ho může najít. To je nějaké komunikační předpolí. Hlavní je být s místními v kontaktu, při pořádání akcí je mým úkolem na nich být, s lidmi se pozdravit. Kolikrát se sami doptají na to, co je zajímá.

V roce 2022 jste se jako neuvolněný starosta stal tajemníkem náměstka ministra pro místní rozvoj Radima Sršně, který je současně starostou Dolních Studének. Jak tuto práci dokážete skloubit s funkcí starosty?

Část týdne jsme neuvolnění starostové, část pracujeme pro ministerstvo. Jeden den večer pracuji v kanceláři a druhý den už starostuji. Pokud mám zvládat oba světy, nemůžou být striktně oddělené. Naopak se prolínají.

Na MMR jsme přišli jako dva starostové se záměrem být takovými ombudsmany samospráv a se starosty jednat jako s kolegy. Má dosavadní zkušenost, a nejen ta moje, ukazuje, že některá rozhodnutí úřednického charakteru se dějí od stolu. Do obcí zjistit situaci na místě se nejezdí.

Považuji za důležité přenášet informace vertikálně oběma směry, odzdola nahoru a naopak. Informujeme tedy o tom, co projednáváme, současně sbíráme a přenášíme impulzy od samospráv. Například při nastavení nového IROPu pro příští období jsme tak mohli hned poskytnout zpětnou vazbu ze zkušeností starostů.

Obvykle na podzim jsou starostové zvyklí na vyhlašování národních dotací na MMR. Dlouhodobě přitom řešíme, aby procesy byly jednodušší pro žadatele, obec. A zároveň to bude jednodušší pro ministerstvo a jeho kontrolu.

Pokud vzpomenu evropské fondy, snažíme se klást důraz na kohezi. Jsme tak silní, jak silný je nejslabší článek řetezce. Proto je potřebné řešit problémy strukturálně postižených regionů a sociálně ohrožených území. Jen je nutné napříč republikou vysvětlovat, že prostředky je třeba více vkládat tímto směrem.

Nedávno jsem se také zúčastnil jednání o podpoře hasičského záchranného systému. Šlo o to, aby prostředky směřovaly na podporu i těch menších hasičských sborů. Řešíme i individuální situace, jednomu panu starostovi jsem připravoval výkladové stanovisko ke stavebnímu zákonu k části o černých stavbách. Informace rádi zprostředkujeme a pro řešení problémů pomůžeme otevírat na ministerstvu dveře.

Takže ty dva světy, starostování a působení na ministerstvu, se pro mě doplňují.

Co pro vás obec Mořice znamená, čím je vám blízká?

Je to mé rodiště, rodný kraj. Obec má i vzhledem k poloze obrovský potenciál. Jsem moc rád, že s místními tvoříme dobrou komunitu, kdy pak společně můžeme něco dokázat. Co vnímám, je postupná proměna, děti, které jsem měl nedávno v kroužku už mnohdy dospěly, jiní spoluobčané odchází z aktivního života. Nedávno jsme přáli k 85. narozeninám pánovi, co se u nás stará o věžní hodiny. Svého následníka už má. I to patří k životu tady, sdílení životů a starostí s ostatními. Na venkově je proto dost nepředstavitelné, že by starostou nebyl rodák, který prostředí zná a místním lidem rozumí. Také jsme tak volební kandidátku sestavovali.

V Praze i jinde jsem pyšný na to, odkud pocházím a hrdě se k tomu hlásím. Jsem rád, že jsem mohl v Bruselu při neformáním programu přiblížit naši vesnici bruselským úředníkům. V každém případě nemám moc důvodů, proč bych měl odsud takříkajíc zvedal kotvu. Ona totiž končí představa venkova jako místa, kam se jezdí na víkend na chatu. Venkov se i vzhledem k dnešní ekonomické situaci stává pro mnohé útočištěm před drahými energiemi a vysokými cenami ve vekém městě.

Co byste si jako starosta přál?

Chci, aby to, co dělám, dávalo smysl. A také abych své představy a záměry uměl ostatním správně sdělit, vyargumentovat. Rád bych, aby po nás tady něco zůstalo, třeba po letech vzrostlé stromy, které jsme sázeli ve vesnici s kolegou bagristou, zaměstnanci a dobrovolníky, a že se nám všem něco společně pro obec podařilo.

Milan Mostýn
Rozhovor vyšel v listopadovém vydání měsíčníku PRO města a obce