Ministr financí Stanjura včera v rozhovoru pro iHned ohledně cen elektřiny řekl, že “Pro Česko asi nebude opatření na evropské úrovni stačit a bude třeba to doplnit ještě opatřením u nás“. Pro další opatření argumentoval rozdílnými energetickými mixy v EU. Z pohledu možného dopadu např. zavedení cenového stropu na ceny elektřiny z neplynových zdrojů nebo v případě zavedení stropování cen plynu pro výrobu elektřiny máme ale přitom jeden z nejpříznivějších mixů díky velmi nízkému podílu plynu a černého uhlí ve výrobě elektřiny. Z opatření na dodatečné příjmy Stajnura jmenoval:

• Za prvé vysoké dividendy z ČEZ
• K tomu widfall daň na sektory výrobců energií, pravděpodobně i obchodníků s energiemi, bank, rafinerií a distributorů pohonných hmot. Její sazba by podle článku pravděpodobně byla navrhována na 40-60% nad úroveň standardní 19% s tím, že maximum asi navrhováno nebude. Platná od roku 2023.
• Dále v interview ovšem rozebírá i přípravu státního „obchodníka s energiemi“ pro vládní sektor. Tomu by podle představ Stanjury prodávali výrobci elektřinu nuceně za náklady plus „přiměřený zisk“. Cena by podle Stanjurových představ zhruba odpovídala cenám pro domácnosti. Ohledně časování řekl, že „pro příští rok je ale samozřejmě složitější, protože velká část produkce na příští rok už je prodaná.“

Ministrovi Stanjurovi pravděpodobně nestačí diskutované zastropování velkoobchodních cen elektřiny na evropské úrovni na zhruba 100-150% nad letošní úrovní (efektivní zhruba 250 EUR/MWh v závislosti na návrhu, schválení a konkrétní implementaci). To je přitom navrhováno tak, aby ještě dávalo impulz výrobcům k masivním investicím do alternativních výrobních zdrojů (neplynových) a nutilo spotřebitele k úsporám bez hnaní jejich většiny do existenčních problémů. Samozřejmě, že při této úrovni zastropování bude určitá část zranitelných domácností, které budou muset využít sociální síť státu.

Nápady ministra financí musí nejdříve schválit vláda a věříme, že kolem jednotlivých bodů bude ještě velká diskuse. Z našeho pohledu je velmi problematické, že ministr financí uvažuje o velkých zásazích nad úroveň plánovaných opatření na úrovni EU, z nichž některé vypadají ne jako krizová opatření, ale dlouhodobé protitržní zásahy s potenciálem výrazné deformace energetického trhu. Tím je hlavně nápad na povinné výkupy elektřiny pro státního obchodníka. To by mimo jiné velmi pravděpodobně vedlo k výraznému plýtvání energiemi ze strany státních institucí a otevřelo dveře k minimálně šedému trhu s těmito mimotržně nakoupenými objemy. Je zároveň velmi obtížné odhadnout možné dopady takového kroku na ČEZ. Ten by pravděpodobně byl nucen prodávat státu asi čtvrtinu své produkce za nejasnou marži. I když zmínka o „cenách jako pro domácnosti“ zní, že by dopad nemusel být až tak velký, je to rozhodně hrozbou pro investiční příběh ČEZ a také by to vedlo k posunu vnímání ČR zahraničními investory směrem k politicky problematickým trhům. To typicky dlouhodobě stlačuje ocenění těchto trhů výrazně dolů.

Z ostatních spíše již diskutovaných opatření jsme již v našem modelu dříve zohlednili 50% daň na zisky ČEZ nad pětiletý průměr pro roky 2023-25, nyní se ale zdá, že 70% sazba by byla realističtější. Vysoké dividendy pravděpodobně zůstanou nadále u akcií ČEZ hlavním lákadlem, když odhadujeme, že i při zavedení celoevropských cenových stropů (resp. 100% windfall daně nad určitou cenu) a další extra windfall daně v ČR může ČEZ dividendou stále proti současnému analytickému konsensu překvapit pozitivně. Téma nucených prodejů části produkce státní entitě je pak tématem asi až pro rok 2024. I tak tento rozhovor vnímáme pro dnešek pro ČEZ negativně.