Organizace Spolu s vámi se věnuje testování a odstraňování bariér
Potřebujete novou občanku: na úřadě si vyberete službu ve vyvolávacím systému. Během čekání jdete na toaletu a pak zamíříte k přepážce. Zdánlivě jednoduché úkony, ale pro občany s různými typy zdravotního postižení jsou náročné. Leckde totiž chybí důležité prvky pro orientaci v prostoru. A komunikace vázne i na přepážce, kde úředník dává papírový formulář někomu, kdo je nevidomý.
Konkrétní návrh
Od roku 2009 platí v Česku vyhláška č. 398, která stanovuje, jak mají vypadat bezbariérové prostory. Přístupnost veřejných institucí je ale mnohem komplexnější téma. Nejde „jen“ o nájezdové rampy nebo toalety pro lidi se omezenou pohyblivostí. „Důležité je, aby na sebe jednotlivé složky navazovaly: od radničního webu, jenž splňuje požadavky přístupnosti, přes proškolený personál na vrátnici či na přepážkách až po odstranění bariér ve veřejných prostorách,“ říká Šarlota Hambergerová, ředitelka neziskové organizace Spolu s vámi, která nabízí veřejným institucím poradenství o přístupnosti pro zrakově postižené. V jejím týmu jsou slabozrací a nevidomí lektoři. „Předloni se naše kolegyně vdala. Potřebovala si vyřídit novou občanku na plzeňském magistrátu. Úřednice se jí ptala, zda se umí vůbec podepsat, a pak komunikovala hlavně s jejím manželem, který je zdravý. Napsali jsme na magistrát, co se stalo, a jak to lze vylepšit. Radní si pak u nás objednali audit přístupnosti a zážitkový workshop,“ říká Hambergerová.
Směr majáček
Jedním z lektorů je Lukáš Treml, který v Plzni prošel devět budov, jež má ve správě magistrát. Zjistil, jak komunikuje personál na vrátnici nebo na přepážkách a kde jsou bariéry v jednotlivých prostorách. „Jedním z častých nešvarů je bezbariérová toaleta, která není tak využívaná, a personál si z ní mnohdy udělá skladiště. Zkuste si představit, jaké to je, když nevidomý člověk otevře dveře a nabourá do zaparkovaného jízdního kola,“ říká Treml a líčí další nešvary. „Vyvolávací systém je fajn, ale pro nás je nepoužitelný bez hmatového znaku. Důležité je také propojení systému s akustickým majáčkem, který nám usnadňuje orientaci v prostoru. Pokud majáček na úřadě není nebo je nefunkční, pak sice vím, že mám jít k přepážce číslo dvě, ale netuším, kde je,“ tvrdí lektor.
Ticho za přepážkou
Po auditu většinou následuje workshop pro úředníky. Nejrůznější pomůcky jim nasimulují, jak svět vnímá slabozraký či nevidomý. „Možná si díky tomu uvědomí, co zažíváme. Například když mi dá úřednice papírový formulář. Na místě ho vyplnit nemůžu, a ona ho za mě vyplnit nechce. Bojí se, že kdyby zadala například špatně číslo mého účtu, tak za to bude zodpovědná. Personál by měl doporučit formulář v elektronické podobě. Slabozrací a nevidomí používají speciální čtečku, která čte text na monitoru. Díky tomu můžeme spoustu záležitostí vyřídit online a pak písemnosti poslat datovkou. Také se stává, že na mě úředník zvýší hlas, což je zcela zbytečné. Já nemám problém se sluchem… Co bývá také velmi nepříjemné, když úředník odejde od přepážky, aniž by mi to sdělil, takže já na něj mluvím, ale on tam není,“ vysvětluje Hambergerová.
Zatím v krabici
Tým Spolu s vámi prozkoumával také přístupnost městských kulturních zařízení v Českých Budějovicích. Lukáš Treml nejdřív obvolal jednotlivé instituce, ptal se, jak se k nim dostane, a testoval nákup online vstupenek. „Vždy jdu neohlášen a zajímá mě, jak komunikuje personál, zda jsou v prostoru nějaké překážky nebo jestli je výtah označen hmatovým znakem. To vše je dané vyhláškou 398. Jenže důležité je, aby to nebyla jen teorie na papíře. Mockrát se mi stalo, že jsem volal do nejrůznějších institucí, zda mají akustické majáčky. Většinou měli, ale ještě je ani nevybalili z krabice…“ říká Treml.
Vloni se Šarlota Hambergerová zapojila do výzkumu ombudsmana. Lidé s různým zdravotním postižením testovali v krajských městech přístupnost radnic a poboček České pošty, Úřadu práce a České správy sociálního zabezpečení. „Nejlépe jsou budovy připraveny na návštěvníky s omezenou pohyblivostí. Naopak nejméně vstřícné jsou pro klienty se sluchovým postižením. Ukázalo se také, že často zástupci institucí spoléhají na to, že člověk se zrakovým nebo sluchovým postižením přijde s doprovodem, který mu pomůže,“ říká Markéta Bočková, mluvčí Kanceláře ombudsmana a popisuje, co bylo součástí výzkumu. „V každém z navštívených úřadů měli testeři konkrétní úkol. Například v pobočkách České správy sociálního zabezpečení měli dojít k přepážce, kde se podává žádost o invalidní důchod. To se lidem se zrakovým postižením povedlo jen ve třech ze čtrnácti navštívených poboček. 79 % testovaných poboček tedy nebylo uzpůsobených potřebám těchto klientů,“ říká Bočková.
Žádné obří investice
Tým neziskové organizace Spolu s vámi se shoduje, že se zástupci veřejných institucí obávají, zda nebude přístupnost příliš drahá. Podle Lukáše Tremla jde řádově o tisícikorunové investice. „Dle zmíněné vyhlášky má být označený první a poslední schod. Úplně stačí samolepka za pár korun. A podobné je to s hmatovým znakem u výtahu nebo toalet. Jediná nákladnější položka je akustický majáček za deset tisíc korun. Většinou jsou potřeba dva až tři pro členitější budovu. Ze všeho nejdůležitější je ale to, aby zástupci úřadů chápali, proč je důležité průběžné proškolování personálu. Je to podobné jako s kurzem první pomoci. Něco se naučíte, ale za dva nebo tři roky už ty dovednosti zapomenete,“ dodává Treml.
Judita Matyášová
Stránky sdružení Spolu s vámi najdete na
