Newsletter

Dostávejte to nejzajímavější ze světa veřejné správy i v našich newsletterech.

* Kliknutím na „Odebírat“ souhlasíte s našimi zásadami o Ochraně osobních údajů a zasíláním pravidelných newsletterů. Odhlásit se můžete kdykoliv.

Představujeme vámRozhovory

Miroslav Žbánek: Jak se krotí dluhy 

Primátor Olomouce vede město směrem k rozpočtové vyrovnanosti. Některé kroky populární nejsou. 

Už druhé funkční období bojuje s rozpočtem kdysi nejzadluženějšího města v Česku primátor Olomouce Miroslav Žbánek. Jak se krotí dluhy, jak obtížné je vyjednávání s vládou, ke které je v opozici, například o rozpočtovém určení daní, jaký postoj má k připravovanému zálohování PET lahví a jak se staví ke green dealu? „Zahraniční kolegové naše odmítání environmentálních témat často absolutně nechápou,“ říká primátor. 

 

Olomouc byla jedním z nejzadluženějších měst v zemi. Jaké jsou dluhy města v současné době? 

Z pohledu rozpočtové stability města je vypovídajícím údajem zadlužení vůči daňovým příjmům. Když jsem nastoupil do funkce primátora, pohybovali jsme se okolo 80 procent, dnes jsme na 54 procentech, což je pásmo rozpočtové odpovědnosti. A co je ještě důležitější, daří se nám poměrně vysoké částky splácet. Ty dnes výrazně přesahují hranici 100 milionů korun a v dalších letech ještě porostou, ale zároveň se nám daří držet slušný potenciál pro investice. Současný dluh Olomouce je asi 1,5 miliardy korun. Nebylo to však jednoduché, znamenalo to celou řadu úsporných opatření. 

Můžete, prosím, uvést některá konkrétní úsporná opatření? 

Zavedli jsme koncernové řízení, v rámci kterého si městskými firmami vzájemně poskytujeme služby. Tím šetříme, protože zisk nejde mimo město, a zhodnocujeme společně sdružené finanční prostředky. Zavedli jsme energetický management, což přináší pět procent úspor na energiích ročně. Přikročili jsme také k provozním úsporám magistrátu. 

V posledních letech dokonce hospodaření města končí s přebytkem, jak je to možné? 

V posledních letech už opravdu končíme s přebytky, ale to nejsou úspory. V zásadě jde o odložené platby nebo odložené investice například z důvodů, že se nepodařilo zakázky stavebně nebo projekčně připravit nebo že jsme nezískali dotace. 

Jaké období bylo z vašeho pohledu pro Olomouc nejbolestivější? 

Největší krize byla na začátku pandemie covidu, kdy klesala ekonomika a zároveň začaly růst ceny stavebních materiálů. Po mnoha vyjednáváních se nakonec podařilo prosadit kompenzace pro města, obce a rozpočtové organizace. Tak se nám náročné období podařilo ustát. Bohužel přišla další krize způsobená ruskou agresí na Ukrajině a řešili jsme dopady energetické krize. Naštěstí jsme měli zafixované dobré ceny energií, takže jsme situaci zvládli bez rozkolísání výdajové stránky rozpočtu. Dnes už se situace stabilizovala a za jeden z nejdůležitějších politických úkolů přesahujících perimetr města dnes považuji vyjednávání o úpravě rozpočtového určení daní. 

Můžete objasnit postoj a pozice města Olomouc v jednáních o změně rozpočtového určení daní? 

Je to velmi složitá debata, kterou jsme otevřeli napříč politickými stranami. Je totiž potřeba odstranit některé relikty modelu financování samospráv, které přežívají z devadesátých let a už nemají opodstatnění. Ostatně, konsolidační balíček a stav veřejných financí nás k tomu přímo vybízí. Vláda otevřela rozpočtové určení daní směrem ke krajům a my bychom se k této diskusi rádi přidali. Nemusí to nutně souviset s tím, jak se počítá částka na hlavu, ale zejména s tím, jak se počítá počet obyvatel. Pro Olomouc je podle Českého statistického úřadu hranice 100 tisíc obyvatel, ale podle registru obyvatel je to o pět tisíc víc. Kdybychom to převedli na čísla, tak by město Olomouc mohlo ročně dostávat o 80 milionů korun navíc. Kromě toho tady deset měsíců žije odhadem 25 tisíc studentů a dalších zhruba 20 tisíc lidí sem dojíždí za prací, takže městská infrastruktura musí být dimenzována na 150 tisíc lidí. Ale peníze tomu neodpovídají. Na občana máme stejný příjem jako například sousední Velká Bystřice. Pokud máme jako krajská metropole zajišťovat všechny potřebné veřejné služby, tak by příjem na obyvatele měl být jiný. Například na MHD dáváme přes 400 milionů korun ročně a tuhle dopravu pochopitelně nevyužívají jenom Olomoučané. 

Důležitým hráčem v debatě o rozpočtovém určení daní je Svaz měst a obcí ČR, kde jste místopředsedou. Už se rýsuje nějaká dohoda s vládou? 

Na úrovni svazu je před dokončením materiál, který je před projednáním na ministerstvu financí a který prošel diskusí na předsednictvu svazu, kde jsou zastoupeny všechny komory, komora malých obcí, měst i statutárních měst. Hledáme kompromis, který nebude na úkor rozpočtů velkých statutárních měst a ani menších měst a zároveň nebude představovat dramatický dopad na státní rozpočet. Nelze si ovšem myslet, že to státní kasu nebude stát nic. Doufám, že politici a také starostové zastoupení ve Sněmovně toto volání vyslyší. 

Olomouc a další statutární města chtějí prosadit vyšší příjmy z rozpočtového určení daní, přitom však jednáte s vládou, ke které jste v opozici. Jakou roli v této diskusi hraje politika? Vláda versus starostové, ANO versus vláda, starosta z ANO versus starosta z ODS? 

Všichni jsme politici a každý za sebou máme nějaký příběh. Snažím se stejně jako ostatní starostové dělat to, pro co mě občané zvolili, a to je hájit zájmy samospráv. Je přirozené, že se názorově střetáváme s představiteli centrální moci. V demokracii je běžné, že se na řadě věci neshodneme a musíme o nich vyjednávat. Pokud jsou na obou stranách vyzrálé politické osobnosti, tak by to nemělo znamenat, že se z nás stanou nepřátelé. Většinu jednání s vládou, ať už předchozí nebo současnou, považuji za konstruktivní, byť jsme se často neshodli. Výhodou předchozí vlády bylo, že jakkoliv jsme se na mnoha věcech neshodli, kdykoliv jsme se ozvali, měli jsme jako zástupci svazu otevřené dveře. 

Jaké jsou podle vás další důležitá témata, které určitě zasluhují diskusi s vládou a řešení? 

Jsou to dvě hlavní věci, a to spuštění digitalizace a spuštění stavebního zákona od prvního července. To jsou podle mne témata, která je ještě potřeba na úrovni vlády přehodnotit, vrátit se k nim a znovu je pojednat, aby například s přijetím stavebního zákona nevznikl chaos. 

Jedním z klíčových témat současnosti je také povinné zálohování PET lahví a plechovek, které může zásadně ovlivnit ekonomiku svozu a likvidace komunálního odpadu. To je přitom povinnost měst a obcí. Jaký je váš postoj? 

Když začala diskuse na téma zálohování PET lahví a plechovek, nebyly známy podrobnosti. Vypadalo to tak, že by z našeho systému třídění odpadů, který úspěšně budujeme dvacet let a který je provozně, ekonomicky a administrativně dobře nastavený, vypadly příjmy z těchto dvou položek, což jsou vlastně nejcennější zpeněžitelné komodity. Byli jsme razantně proti a zastupitelstvo také přijalo usnesení proti zavádění tohoto systému. Jestliže z deseti PET lahví dnes vytřídíme osm a Evropské komise po nás chce, abychom třídili devět, tak to jsme schopni za relativně malé peníze dotáhnout a splnit. Není ale potřeba, abychom současný stav narušili a za miliardy budovali nový třídící systém. Silné odmítnutí samospráv vedlo k tomu, že Ministerstvo životního prostředí začalo svůj plán přehodnocovat, dopracovávat a nakonec do něho zařadilo poskytování náhrad obcím za třídění PET lahví a plechovek. Proto nyní tu striktní odmítavou rétoriku zvolňujeme a chceme sedět u stolu jako partneři, kteří nechtějí propásnout šanci ke konstruktivnímu dialogu s ministerstvem. Snažíme se ministerstvo přesvědčit, že komodita, která vypadne z příjmu obcí, musí být kompenzována poplatky za nevybrané lahve. 

V Olomouckém kraji ovšem vzniká unikátní odpadový projekt, do kterého už kromě Prostějova vstoupila snad všechna velká města a který nyní zahrnuje minimálně polovinu obyvatel kraje. Není tento projekt zavedením povinného zálohování v ohrožení? 

V současné době opravdu připravujeme půlmiliardovou investici do velké třídící linky, která bude patřit k nejmodernějším v celém Česku. V areálu technických služeb už začaly stavební přípravy, nyní se řeší a vybírají technologie. Požadavky však musíme průběžně upravovat, abychom byli schopni případně zpracovat i to, co přijde, pokud se legislativa nakonec změní. Budujeme linku, která bude schopna v ranní směně třídit směsný komunální odpad a v odpolední třídit plasty nebo dotřiďovat papír. Na trhu se patrně objeví nový sortiment,  vytříděné PET lahve a obaly, a my chceme být připraveni na to, že je budeme schopni třídit například podle barev a připraví pro recyklaci. Proto upgradujeme přípravu celého našeho odpadového projektu. 

Obavy, že by zavedení povinného zálohování PET lahví a plechovek krajský projekt pohřbilo, tedy nemáte? 

Určitě to nebude mít vliv na životaschopnost našeho projektu, ovlivní to ovšem ekonomiku. Pokud budeme mít kompenzovanou ztrátu z prodeje PET a plechovek v řádech milionů korun ročně, tak si s tím umíme poradit. Budeme muset přizpůsobit ekonomiku projektu a změní se návratnost této velké investice, která se asi protáhne v letech. I s touto variantou pracujeme. 

Ještě zůstaňme u financí, město Olomouc připravuje sloučení Moravské filharmonie a Moravského divadla, uspoří tím však jenom pár milionů korun ročně. Stojí to za tu bouři kritiky, která se okolo toho rozpoutala? 

Každý, kdo se podívá do programového prohlášení naší koalice, tak tam najde, že jsme se zavázali realizovat budoucí vizi těchto dvou institucí, která zachová jejich uměleckou hodnotu a přinese jejich rozvoj. Naším cílem je zachovat třísouborové divadlo a velký symfonický orchestr, jde pouze o sloučení pod jednu právnickou osobu, pod kterou tyto soubory zůstanou zachovány, a to pod svými značkami. Budou se moci rozvíjet, vytvářet prostředí pro další spolupráci, vytvářet zázemí pro mladé umělce. Divadlo a filharmonie musí plnit svou roli v Olomouckém kraji a v celém regionu, být atraktivním exportním artiklem pro zahraničí a musí být zároveň schopny soutěžit s podobnými uměleckými soubory v rámci celé České republiky, se kterými bojují o granty. 

To zní hezky, ovšem bude to zřejmě chtít další investice, nebo ne? 

O tom, jak získat další finanční prostředky na stabilizaci obou souborů, jednáme. Máme například přesně zmapované, že diváci jezdí z celého kraje a naše soubory zase navštěvují všechna velká města v kraji. Ohledně státu jsme v tvrdém konkurenčním prostředí a zejména kvalita rozhoduje o tom, kdo bude v boji o dlouhodobé finanční granty úspěšnější. Důležitou roli hraje to, co kulturní instituce dělá navíc. Tomu vycházíme vstříc přípravou kreativního centra a zavedením zcela nového unikátního středoškolského oboru jevištního technika. 

Myslíte, že tyto nadregionální kulturní a společenské veřejné služby potřebují nový zákon? Protože právě tím také argumentují někteří kritici, když říkají počkejte na nový zákon a teprve poté řešte slučování divadla a filharmonie? 

Od chvíle, kdy vláda přišla s konceptem uzákonění veřejných kulturních institucí, který umožní vícezdrojové financování nikoliv pomocí dotací a grantů, ale formou spoluzřizování, tak s touto variantou pracujeme. Nová instituce, kterou vytváříme, bude nejprve financována z našich peněz a z grantů kraje nebo státu, postupně bychom mohli přejít na novou formu, a možná budeme pilotním projektem této nové legislativy. Víme, že na takovou formu se stát bude dívat jako na stabilnější instituci, která si zaslouží i větší podporu. Takže celý proces nekonzultujeme jenom s krajem, ale i s Ministerstvem kultury. 

Jedním z měst, kde by se mohla zrovna Moravská filharmonie prezentovat, je Vídeň. Jak vypadá spolupráce Olomouce s Vídní? 

Zrovna letošní rok jsme se rozhodli zasvětit česko-rakouské sezoně. Navazujeme tak na předchozí ročníky, kdy jsme se postupně zaměřili na témata česko-slovenská, česko-maďarská a česko-polská. Letos jsme do celého projektu vtáhli i další partnery, například Univerzitu Palackého nebo město Innsbruck, mezitím rozvíjíme vztahy s Grazem a dalšími rakouskými městy. Česko-rakouská sezona kromě Česko-rakouského dne v Olomouci bude také ve Vídni, kde jsme se dohodli s naší ambasádou, že bychom připomněli státní svátek svatého Václava a prezentovali město. 

Kromě kulturní spolupráce, jakou ve Vídni hledáte další inspiraci? 

Velkým tématem je v současné době napodobení a pochopení západní Evropy v jejich přístupu k environmentální politice a Green Dealu, který je u nás v době před evropskými volbami postižen vyostřující se rétorikou a stává se terčem kritiky. Na komunální úrovni problémy řešíme trochu jinak. Naše odmítání environmentálních témat rakouští kolegové často absolutně nechápou. Oni se totiž, aniž by tomu říkali Green Deal, snaží zlepšit životní prostředí ve svých městech sami od sebe. Přijímají celou řadu opatření, které se následně přes Evropu a Brusel dostávají k nám do střední a východní Evropy. Nejsou to tedy jenom nápady úředníků a politiků z Bruselu, ale v řadě případů právě dobré zkušenosti, které mnohá města na západě úspěšně vyzkoušela. Energetické úspory jsme se učili od západních technologicky vyspělých zemí, ekologičtější stavební standardy také přijímáme ze zahraničí a technologie, které snižují energetickou náročnost nebo produkci emisí, máme opět od nich. Oni už dnes neřeší fotovoltaiky, Vídeň se už reálně baví například o geotermální energii. Pro nás je to generační skok, proto bychom přístupy neměli bezhlavě odmítat, ale hledat nějakou racionalitu. 

Pane primátore, máte před sebou ještě dva roky do konce tohoto funkčního období. Jak je chcete využít? 

Dotáhnout co největší počet rozpracovaných projektů a splnit základní principy programového prohlášení, ke kterému jsme se s koaličními partnery na radnici zavázali. Na to se chci soustředit. A pak také na podněty od kolegů a dalších aktivních lidí, kteří se chtějí se podílet na rozvoji města. Je totiž zcela bez debat, že řada skvělých projektů vzniká právě díky iniciativě zespoda. 

Michal Šverdík 


Miroslav Žbánek 

Sedmý primátor statutárního města Olomouce. 

Narodil se 3. ledna 1973 ve Valašském Meziříčí. Vystudoval Střední lesnickou školu v Hranicích. Od roku 1991 žije v Olomouci. Filozofickou fakultu Univerzity Palackého vystudoval při zaměstnání, kdy pracoval jako projektant v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů. 

V roce 1996 založil s kolegy lesnickou projekční kancelář a 11 let byl jejím ředitelem. Angažoval se v profesních komorách, věnoval se kvalitě řízení, přednášel. V roce 2007 podíl ve společnosti prodal a odešel z oboru. V roce 2008 nastoupil do vrcholové manažerské pozice nově vznikajícího Úřadu Regionální rady střední Morava. V roce 2016 se stal náměstkem ředitele pro správu majetku ve státní organizaci Správa železniční dopravní cesty. 

Miroslav Žbánek je členem hnutí ANO 2011. Od roku 2014 je městským zastupitelem, od roku 2016 je i zastupitelem Olomouckého kraje. Jako lídr vítězné kandidátky se stal po komunálních volbách hlavním kandidátem na primátora za koalici ANO 2011, ODS, KDU-ČSL a spOLečně. Primátorem jej Zastupitelstvo města Olomouce zvolilo 5. listopadu 2018. 

Miroslav Žbánek je ženatý a má dceru a dva syny. 

 

 

Nejčtenější kategorie
Chytré město
445
Energetika
509
IT
374
Dotace a Finance
1374
Odpady
250

Nezmeškejte žádné informace!

Přihlaste se k odběru newsletteru a buďte stále v obraze