Ministr životního prostředí Petr Hladík hovoří o tématech svého resortu, která budí vášně: zálohování PET lahví a plechovek a nejnověji dotační titul Oprav dům po babičce nebo větrné elektrárny.
Pane ministře, rozhovor jsme natáčeli těsně před zveřejněním dotační výzvy Oprav dům po babičce. Ta si hned po zveřejnění vysloužila ostrou kritiku. Překvapilo vás to?
Přiznám se bez mučení, že jsem to nečekal. Překvapilo mě to a podle mě je asi největším důvodem té relativně prudké reakce fakt, že žijeme v titulkové době. Většina lidí a hlavně politiků vnímala program ve zkratce, že majitelé domů mohou dostat na dotacích poměrně velkou částku. Realita je úplně jinde, program Oprav dům po babičce je jen logickým pokračováním úspěšného dotačního programu Nová zelená úsporám.
Oproti její klasické variantě, kde padesátiprocentní dotaci dostanete až po realizaci zateplení, tak u „babičky“ dostanete peníze předem a nemusíte tak mít dopředu našetřené statisíce. Dalším bonusem je zvýhodnění nezaopatřených dětí, na které rodina dostane padesát tisíc korun. Program tak cílí hlavně na mladé rodiče, kteří potřebují zajistit bydlení své rodině. Vedle toho máte šanci příští rok dosáhnout na zvýhodněný úvěr od stavebních spořitelen. Na druhou stranu to celé přitáhlo pozornost k renovacím budov a snižování energetické náročnosti, takže se i o programu dozvědělo daleko víc lidí, za což jsem rád.
Zapracovali jste na ministerstvu do finálního znění výzvy nějaké připomínky kritiků?
Bude platit, že žadatel může společně se členy domácnosti vlastnit pouze jednu nemovitost určenou pro trvalé bydlení, tedy rodinný dům nebo byt. Vlastnictví například rekreačního objektu jako chaty či chalupy není na překážku. Vlastnictví navíc bude posuzováno v době realizace projektu. Pokud rodina nabyde relevantní nemovitost v době udržitelnosti, nejedná se o porušení podmínek.
Důležité je také dodat, že pro nízkopříjmové rodiny, máme program Nová zelená úsporám Light. Lidé v tomto programu dostanou téměř stoprocentní dotaci do výše 150 tisíc korun například na výměnu oken, dveří nebo zateplení. Dalších devadesát tisíc pak na instalaci fotovoltaiky nebo fototermiky na ohřev vody. Stejně tak jsou připravené investiční pobídky pro lidi, kteří žijí v bytech, pro bytové domy ve vlastnictví společenství vlastníků bytových jednotek a bytových družstev, pro byty ve vlastnictví fyzických a právnických osob i pro byty ve vlastnictví obcí. Všechny informace najdete na webu novazelenausporam.cz.
Rovněž musím doplnit, že nikam nevymizela ani podpora pro veřejné budovy. Z operačního programu Životní prostředí podporujeme komplexní zateplení budov včetně instalací obnovitelných zdrojů energie. V průběhu října pak otevřeme nové výzvy z Modernizačního fondu, určené například na podporu efektivní výstavby mateřských, základních a středních škol.
Ta největší výtka byla, že zvýhodňujete „milionáře“, tedy lidi, kteří vlastní nemovitost. Chápu, že váš resort se primárně věnuje ekologii a nemůže vyřešit všechny sociální problémy, bydlení apod. Přesto – jaké podle vás bude mít tato dotace přínosy a důsledky? Nebo jaké jsou ty žádoucí?
Ač se to nemusí na první pohled zdát, Ministerstvo životního prostředí má spolu se Státním fondem životního prostředí zásadní vliv pro všechny, kdo chtějí své domy rekonstruovat, zateplit a udělat je do budoucna soběstačnější. Je to opravdu důležitý krok do budoucna, aby lidé nemuseli platit tak vysoké faktury za energie. S oblibou říkám, že nejlepší energie je ta, kterou nemusíme vyrobit a spotřebovat. A teď k té výtce, naprosto odmítám tvrzení, že každý majitel domu je milionář. Nechci se stavět zády k lidem, kteří si vlastníma rukama postavili dům v 70. a 80. letech a nyní řeší, co dělat, aby je každá zima nestála majlant. Mnoho lidí nedokáže našetřit statisíce a hned rekonstruovat. Právě pro ně je podprogram Oprav dům po babičce, kde lidem dáme zhruba padesátiprocentní dotaci předem, aby mohli začít ihned.
Opatření z NZÚ provedená v roce 2022 až 2025 mají potenciál každoročně ušetřit 1,44 milionů tun uhlí, což odpovídá celkové roční spotřebě uhlí v ČR na konci roku 2025. To je opravdu velmi silné environmentální hledisko. A když se podívám vyloženě na program „babička“, tak díky němu můžeme ušetřit až 3 tisíce hektarů úrodné půdy, kterou nebudeme muset zastavět, protože využijeme zastavěné části intravilánu. Obce a města navíc ušetří, protože nebudou muset budovat novou infastrukturu, jako jsou třeba odpady.
Zálohování PET lahví je dalším tématem, které budí vášně. Vzhledem ke směrnicím EU už není cesty zpět, navzdory fungujícímu systému recyklace. Popište, prosím, jak by měl systém v Česku fungovat. Inspirovali jste se státy, kde už zálohování funguje? Třeba Slovenskem?
Na EU se teď projednává nařízení, že když nevytřídíme 90 % PET, budeme zálohovat povinně. Myslím, že je lepší dělat věci po svém, ne povinně. Každý členský stát EU má jinou odpadovou legislativu. U nás je vlastníkem odhozeného odpadu obec, na Slovensku má odpovědnost stát, čili legislativa nemůže být stejná. Na Slovensku se vše vozí do jediné linky, svozové trasy jsou dlouhé a tamní operátor může podnikat. V Česku chceme kratší svozové trasy a chceme, aby operátor nepodnikal. Na Slovensku je povinnost obchodů nad 200 m2, u nás chceme nad 50 m2.
Vlastníkem toho vybraného materiálu bude operátor, který ale ze zákona nemůže podnikat, tedy s ním obchodovat. Bude si muset najmout svozové linky, třeba zpětný odběr, může se dohodnout s tím, kdo zboží do obchodů naváží. Bude si muset domluvit dotřiďovací linky. Tím podpoříme stávající infrastrukturu a její modernizaci. A bez dopadu na státní rozpočet nebo na obecní rozpočty.
Zálohování jsme se věnovali v minulých vydáních časopisu. Čtěte například:
Budou mít lidé místa odběru blízko?
Povinně bude vybírat každá prodejna nad 50 m2 a benzinky, obce se mohou přihlásit dobrovolně, zřídit si odběrné místo třeba na obecním úřadě. Obchodník za to bude mít tzv. handling fee, manipulační poplatek, zhruba 1 Kč na jednu láhev. Podpoří to rozvoj malých obcí: za každou vrácenou petku dostane obchodník kačku. Pokud by tam nebyl žádný povinný a dobrovolný subjekt, mohou obce požádat, aby jej zřídil operátor. Ten tam umístí například automat. To bude platit pro obce nad 300 obyvatel. Cirkularita nemá fungovat dotačně, ale ekonomicky.
Z čeho tedy systém bude živ?
Bude žít z poplatků, které bude nápojový segment platit operátorovi, z prodeje PET a nevybraných záloh. Proto to nebude stát obce ani stát nic.
Proč zavádíme zálohování PETu? Chceme splnit 90 % vysbíraného PETu (dnes jsme zhruba na 70 %) ve food kvalitě. Z petky, z které teď tady pijeme, bude mikina nebo kobereček do auta. My ale chceme, aby z lahve byla zase lahev. A za třetí nechceme, aby se lahve válely v lesích a kolem silnic. Všichni teď platíme poplatky za tříděný odpad. Po zavedení zálohování nebude systém stát veřejné rozpočty ani korunu.
Obce ale měly z PET materiálu příjmy.
Část jim zůstane: drogistický, mlékárenský PET. Plus to, co se nevybere, třeba 10 procent, skončí v lese nebo v černé nebo žluté popelnici. Plus zpoplatníme černé pasažéry, například letáky. A tam, kde mají optickou dotřiďovací linku, můžeme barevné kontejnery zrušit a dávat papír, kov a plast či oblečení do jednoho. Tím se sníží náklady na svoz odpadů. Po zavedení zálohování budou mít obce větší příjmy zhruba o 65 korun na jednoho obyvatele.
Pro nápojáře je zdá se nový systém výhodný, velmi se o něj zasazují.
My jsme jej stavěli, aby byl co nejvýhodnější pro Českou republiku, její obyvatele a cirkulární ekonomiku. Jak poznáme, že je to správně nastaveno? Když bude každý zúčastněný subjekt trochu nespokojen. Dnes většina PET materiálu nesplňuje food kvalitu, tu zajistí jen zálohování. Nápojový segment bude mít předkupní právo na takové množství, které zase dá do materiálu do lahví. Proč je systém pro nápojáře ne snad výhodný, ale spíše nutný, je, že mají do dvou let zaručit minimální množství recyklátu ve svých obalech. Dnes se k nim neumí dostat a tento systém zaručí, že budou mít jistotu dostupnosti materiálu. To je pro ně největší benefit.
V jakém stavu je nová norma?
Máme hotové paragrafové znění, pracovali jsme na něm ve skupině, kde byli zástupci měst a obcí, retailových obchodů, benzinových stanic apod. Nejbližší možný termín, kdy bychom v Česku mohli začít zálohovat, je polovina roku 2025.
Budoucnost by ale mohla patřit světu bez PET lahví.
Samozřejmě nejlepší nápojový obal je vícecestný a ze všech je nejlepší sklo. Proto chceme sklo nechat za 3 Kč, PET za 4 Kč – uhlíková stopa je větší. Já jako ministr budu nejšťastnější, když se bude pít více kohoutkové vody. Tlak je nicméně na to, aby většina obalových materiálů byla z recyklovatelných materiálů, budou se tu prosazovat jiné typy plastů, bez chloru.
O zálohování bychom mohl mluvit dlouho, ale to je jen setina toho, co váš resort musí obhospodařit. Oblast životního prostředí se velmi rychle vyvíjí, je tu klimatická krize, nové technologie apod. Jak je na to ministerstvo nachystáno?
Jsme ministerstvo budoucnosti, zásadním způsobem ovlivňujeme, jak tady budou žít naše děti a vnuci. Zavázali jsme se k řadě ambiciózních cílů. Zmíněné zálohování, adaptace na klimatickou změnu, dvě nové chráněné krajinné oblasti, nový národní park, adaptace intravilánů, to jsou všechno velké výzvy.
Výrazně se rozšířila oblast cirkularity, udržitelnosti. Proto jsme teď k červenci zrušili odbor odpadu a založili odbor cirkularity, nejen symbolicky, ale i fakticky se tak posunujeme k oběhovému hospodářství. Na MŽP působí řada kvalifikovaných a chytrých lidí. Je tam zdravé pnutí mezi technickou ochranou, geologií, silnou a rozvíjející oblast klimatu, obnovitelných zdrojů a pak částí dotační. A tato dynamika pak tvoří obrovský „výtlak“ tohoto ministerstva.
Cirkularita, obnovitelné zdroje, ochrana klimatu – to jsou témata, která byla donedávna v rozporu s ideou věčného ekonomického růstu. Pozorujete ve společnosti nějakou změnu v přístupu?
Paradigma se postupně mění. Začíná se mnohem víc vnímat nutnost změny. Jsem v kontaktu s inovativními firmami, a ty si uvědomují, že hodnota dnes spočívá v udržitelnosti a efektivitě, nikoli v jen růstu. Kladou si otázky, z jakých materiálů vyrábějí. My už nemáme tolik surovin, my je časem vyčerpáme. Opakované použití a minimalizace neobnovitelných zdrojů je cíl, ke kterému směřujeme. A byznys to velmi dobře chápe.
Energetika a obnovitelné zdroje – co považujete za klíčové, co by šlo stihnout během vašeho mandátu?
Jsem moc rád, že už letos splníme vládní programové prohlášení a na 100 tisících českých střech bude fotovoltaika. Máme tu systém investičních pobídek Nová zelená úsporám, díky kterému mohou lidé renovovat svá obydlí. Je to zelená, nealarmistická, neaktivistická politika pro lidi, lidovecká politika. Zasazujeme se o větší využití tepelných čerpadel, připravujeme akcelerační zóny pro větrné elektrárny. Sledujeme trendy, nové potenciály, technologie. Propagujeme agrovoltaiku – výrobu elektřiny při primární zemědělské produkci. Technologie tady jsou, v zahraniční už to běží, jen na to ještě nemáme legislativu. Průmyslová tepelná čerpadla. Fluidní spalování čistírenských kalů. Chemická recyklace. To jsou další nová témata…
Máte zkušenost z komunální politiky. Jak se změnil váš pohled na ni poté, co jste nastoupil do čela ministerstva?
Je to pro nás strašně důležité vycházet se starosty a naslouchat jim. Já a lidi z ministerstva se snažíme jezdit na jakýkoli seminář, kam nás pozvou. Čím víc si člověk dá práci, mluví s lidmi a vysvětluje, mnohem lépe se spolupracuje. Aktuálně je velkým tématem mezi komunálními politiky právě zálohování, ale také komunitní energetika.
Hovoříte o osvětě, o edukaci. Ale přesto lidé v referendech houfně odmítají například větrné elektrárny, naposledy v Josefově na Sokolovsku. Jak zvýšit u lidí povědomí o nutnosti změn?
Nemyslím si, že by houfně odmítali, to je jen mediálně sledovaný případ. Rozvoj větrné energetiky v Česku dosud stagnoval, mým cílem je najít takovou cestu, která umožní rozumnou výstavbu nových větrných elektráren respektující energetické potřeby státu i zájmy místních obyvatel. Zásadní je pro mě shoda na tom, že výstavba a rozvoj obnovitelných zdrojů energie nebude ve střetu s ochranou přírody, Aktuálně na MŽP pracujeme na tzv. akceleračních zónách, v nich půjde získat potřebná razítka pro povolení výstavby větrné turbíny rychleji. Naším cílem je nabídnout českým spotřebitelům cenově dostupnou a bezpečnou energii bez stopy kouře. Postupně tak povedu s kraji debatu o možnostech vzniku akceleračních zón.
Pocházíte z Vysočiny, jaký je to podle vás kraj?
Vždycky tam rostly „brambory a kamení“ a žijí tam lidé, kteří se dokázali s lecčím vypořádat. Sám tam vlastním kus lesa, který také zasáhla kalamita. Vysazuji smíšený les, snažím se postupně ho obnovovat.
Jak vnímáte český venkov a jak byste chtěl, aby vypadal?
Já považuji za výhodu – a tím se liším od většiny analytiků – že máme šest tisíc obcí. To znamená, že máme nejvíc starostů a zastupitelů. Tam, kde si lidé mohou rozhodovat sami o sobě, mají větší zodpovědnost a zapojení do místní komunity, to považuji za výhodu života na venkově. Možnost se prosadit, znát se vzájemně, nebýt anonymní. Největší potenciál venkova souvisí se změnou pracovního trhu – dnes na venkově žije řada vzdělaných lidí, kteří pracují z domova a do města jezdí jen jednou za týden, vytváří to novou dynamiku. Tito lidé ovlivňují to, jak vypadá naše krajina, a já jsem rád, že se o to mnohem více zajímají. Chtěl bych podpořit vlastníky půdy a lesů, kterých máme v ČR asi tři miliony, aby se začali ještě více zajímat o vodní prvky v krajině, budovali remízky a dbali na rozmanitost. To by české krajině velmi pomohlo.
Petr Hladík (nar. 1984)
Vystudoval Fakultu informatiky na Masarykově univerzitě v Brně.
V profesním životě působil v oblasti řízení projektů, konzultací v IT a službách. Pracovní zkušenosti má také z Portugalska, kde půl roku pracoval ve společnosti, která vyvíjí systémy pro řízení veřejné dopravy.
Za problematiku životního prostředí zodpovídal jako první náměstek primátorky města Brna. V Brně se mu podařilo zavést dotační titul na tvorbu zelených střech nebo zachytávání dešťové vody. Za jeho působnosti se také podařilo přijmout a plnit akční plán pro uhlíkově neutrální Brno.
Spolu s bývalou ministryní životního prostředí Annou Hubáčkovou připravoval program koalice SPOLU za životní prostředí a programové prohlášení vlády v této oblasti.
Panelová sídliště: součást našich měst III
