Pečlivá analýza, společná dohoda a dostatek času

Takové jsou podle prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáše Prouzy nutné podmínky pro zavedení zálohování PET lahví a plechovek

Jedním z velkých aktuálních politických témat je zavedení povinného zálohování PET lahví a plechovek. Od začátku má přitom své zastánce i odpůrce. Nedělejme si přitom iluze, že jde pouze o ekologii.

Na jedné straně stojí nápojáři, pro které vysbírané zálohované PET lahve představují cennou surovinu pro výrobu těch nových. Na druhé straně jsou především zástupci měst a obcí, kteří se obávají ztráty příjmů ze současného systému třídění odpadů, kde právě PET lahve představují to nejdražší z plastů. I v důsledku tlaku Evropské unie na zvýšení podílu recyklovaných plastů tahá v současnosti za delší konec provazu první skupina. Ministerstvo životního prostředí plánuje do konce roku předložit paragrafové znění zákona, který zálohování zavede. Slibuje si od něj, že do pěti let od zavedení systému vrátíme „do života“ 90 % plastových lahví a plechovek.

V debatě mezi nápojáři a obcemi se často zapomíná na obchody, které se stanou „tváří“ zálohování vůči zákazníkům. Budou to totiž právě obchody, které sehrají v celém systému zálohování zásadní roli. Budou to obchody, které budou muset zákazníky učit, že na PET lahve se nešlape a plechovky se nemačkají, že PET lahve nepatří do kontejnerů, ale zpět do obchodů. Budou to obchody, které budou prázdné PET lahve přijímat, vyplácet zálohy, ale vysbírané lahve také skladovat. Na rozdíl od dosavadní praxe, kdy se sešlápnuté lahve házely do žlutých kontejnerů, se budou vybírat pouze nepoškozené, tím pádem vzniknou extrémní nároky na skladovací prostory.

Miliardové náklady

Zavedení zálohování je především politickým rozhodnutím, a pokud toto rozhodnutí padne, obchody budou bojovat za to, aby dopady na zákazníky byly co nejmenší, ať už jde o pohodlí při nakupování nebo dopad na ceny. Pokud se systém nastaví ve prospěch nápojářů a nikoliv zákazníků, bude to velice drahé. Nechali jsme si vypracovat analýzu na základě podrobných dat obchodníků. Ta ukazuje, že jen spuštění celého systému si vyžádá investiční náklady ve výši přesahující pět miliard korun. Dalších více než 1,2 miliardy korun budou roční náklady na provoz. Pro srovnání na sousedním Slovensku, kde systém záloh už funguje a jehož trh je přibližně poloviční oproti Česku, stojí roční provoz zálohování v přepočtu kolem 850 milionů korun.

Kdo to celé zaplatí? Stát zcela určitě ne. Podle vyjádření ministerstva životního prostředí do toho nedá ani korunu. Největší díl investic tak spadne na obchody, které budou muset nakoupit a provozovat další sběrné automaty, provádět stavební úpravy a měnit sklady. Podle naší analýzy vyjdou úpravy nejtypičtějších obchodů s prodejní plochou 250 až 400 metrů čtverečních přibližně na 350 000 korun. U těch větších to však bude až dvojnásobek. V těchto číslech navíc nejsou započítány mzdové náklady pro personál, který se bude muset věnovat vracení PET lahví místo práce, kterou dělá dnes.

Funkční zálohový systém na PET lahve musí být nejen dokonale promyšlený (a to včetně efektivní logistiky, která bude muset zvládat obsloužit tisíce sběrných míst), ale je zapotřebí i dostatek času na samotnou přípravu. Pokud se vrátím ke Slovensku, tak tamní trh měl pouhých 10 měsíců od přijetí zákona na spuštění systému záloh. Takový spěch se logicky musel negativně projevit. Po spuštění se objevila celá řada problémů, které se musely za provozu odstraňovat. Podařilo se, ale škody na samotné reputaci zálohování i politiků, kteří systém prosadili, již byly napáchány. Pokud chceme, aby vše fungovalo a dávalo ekonomický smysl, nemůžeme si takové přešlapy dovolit. Spotřebitelé musí mít k novému systému důvěru, aby ho používali. Pokud ho nepřijmou za svůj a nezačnou do obchodů PET lahve skutečně nosit, tak nikdy nemůže fungovat.

Zatím mnoho neznámých

Očekávám, že diskuze o finální podobě zákona bude ještě dlouhá. Zbývá vyřešit řadu sporných otázek a parametrů systému zálohování tak, aby byl co nejefektivnější a jeho dopady se do koncových cen nápojů promítly co nejméně. Osobně třeba nevidím smysl v tom, aby existovaly vedle sebe dva oddělené systémy zálohování. Jeden na skleněné obaly a druhý na PET lahve a plechovky. Když už se připravuje nový moderní zálohový systém na PET lahve, bylo by vhodné do něj zahrnout i skleněné obaly, ať se systém zjednoduší a má nižší jednotkové náklady. V každém případě je důležité, aby byla záloha zařazena mezi plnění osvobozené od DPH. Z pohledu zákazníka by rovněž bylo vhodné, aby si zálohu za obal mohl vybrat i jiným způsobem než jen platbou v hotovosti, ať už jde například o papírový kupon, nahrání vrácené zálohy do mobilní aplikace nebo možnost darovat zálohu na dobročinné účely. Pilotní projekt, který nedávno provedly Kaufland a Lidl, ukázal vedle ochoty lidí obaly vracet právě i zájem o moderní způsoby proplácení záloh.

Otázka, ve které se zatím zcela rozcházíme s představami ministerstva, je, jak velké obchody by měly mít povinnost vybírat zálohované obaly a které by se k systému mohly připojit na dobrovolné bázi. Na jedné straně chápu snahu zajistit co nejširší síť odběrných míst, nicméně návrh, aby byly do zálohovací systému povinně zapojeny všechny obchody s prodejní plochou převyšující 50 metrů čtverečních spolu s čerpacími stanicemi, nedává z ekonomického pohledu naprosto žádný smysl.

Skutečně potřebujeme, aby prázdné PET obaly vybírala každá večerka nebo benzinka? Když se opět vrátím ke slovenskému příkladu, tamní zkušenosti ukázaly, že se 98 % PET lahví sebere přes automaty, tedy ve větších obchodech. Navrhujeme proto jako dostatečnou hranici u obchodů 300 metrů čtverečních pro povinný odběr. Menší by se mohly zapojit dobrovolně, což mimo jiné zajistí, že systém nebude zbytečně drahý. A řekněme to naprosto jednoznačně – drahý systém znamená zbytečné navyšování cen nápojů.

Spuštění za několik let

Dalším nákladem, který by mohl systém neúměrně prodražovat, je špatně zvládnutá logistika. Zkušenosti z pilotního projektu, který jsme si vyzkoušeli v několika obchodech řetězců Lidl a Kaufland, potvrdily velké výkyvy v objemech vracených PET lahví a plechovek. Velkou roli hraje počasí, prodloužené víkendy nebo slevové akce. Vzhledem k tomu, že bude u průměrné prodejny potřeba odvézt mnoho kontejnerů týdně, a to navíc nepravidelně podle toho, jak se budou plnit, půjde o obrovské požadavky na flexibilní logistiku.

Pokud něco obchody umí, tak je to právě efektivní logistika. I to je důvod, proč chceme mít kromě samotného odběru pod kontrolou i tuto část systému zálohování. Stejně tak i jasnou kontrolu nad náklady operátora, který bude celý systém provozovat. Za ideální stav bychom považovali, kdyby byl vlastněný v poměru 50:50 nápojáři a obchody se silnou kontrolní pravomocí státu a obcí.

Sporných otázek v připravovaném zákonu je ještě mnoho, včetně těch nejzásadnějších. I to je důvod, proč vidím jako zcela nereálné, že by systém zálohování mohl začít fungovat v polovině roku 2025, jak si přeje ministerstvo životního prostředí. V reálu se můžeme bavit o polovině roku 2026 nebo začátku roku 2027, a to ještě v případě, že se legislativní proces příliš nezadrhne.

Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR

Foto: malý portrét autor