Ve spolupráci s redakcí PROPAMÁTKY přinášíme příklady péče o kulturní dědictví, které mohou být inspirací dalším sídlům.
Obnova středověkého opevnění v Kolíně
Kolínská radnice postupně opravuje městskou fortifikaci. Do dnešních dnů se zachovalo několik částí hradeb s baštami o celkové délce 550 metrů. Rekonstrukce započatá v roce 2021 byla rozvržena původně na šest etap. Před sebou má město poslední sedmou část opevnění s baštou v ulici Na valech, kterou nyní vykupuje do svého majetku, aby se mohlo pustit do oprav. Cílem Kolínských je kompletní obnova všech zachovalých hradeb.
Poslední opravy v roce 2022 se týkaly vnější hradby s polokruhovou baštou z 16. století a na ni navazující parkán, na němž byl v roce 2012 obnoven vinohrad nazvaný Souznění. Tato část je přístupná veřejnosti v rámci prohlídek synagogy. Právě tam začala první etapa obnovy opevnění.
Nejhodnotnější část fortifikace se nachází v okolí chrámu sv. Bartoloměje, kde najdeme hlavní hradbu, parkán i parkánovou hradbu. Podobně jako mezi ulicemi Na Valech a Kouřimská můžeme obdivovat v zadních traktech domů úseky hlavní hradební zdi se zazděnými střílnami ze 16. století. V hlavním pásu hradby jsou k vidění také dvě raně gotické bašty ze 13. století a jedna částečně zachovaná bašta v zadním traktu domu čp. 39 v Parléřově ulici. Jedinou branou, která přežila staletí, je raně gotická Klášterská brána, která je nyní součástí kolínského zámku.
„Obnovu hradeb město hradilo z Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón Ministerstva kultury, na financování se přitom Kolín podílel penězi ze svého rozpočtu zhruba polovinou. Celkové náklady revitalizace hradeb vyšla celkem na zhruba 4,5 milionu korun,“ říká Václav Horák z odboru investic města Kolína.
Zrestaurovaný Mariánský sloup
Na Karlově náměstí se městu podařilo zajistit kompletní zrestaurování Mariánského (morového sloupu). Poslední velké zásahy na něm byly provedeny v roce 1929. V mezidobí se udály jen částečné úpravy od sochaře Vojtěcha Adamce. Na současnou rekonstrukci získalo město Kolín dotaci opět z Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón Ministerstva kultury.
Obnově předcházel stavebněhistorický a restaurátorský průzkum, který stanovil postup práce – ošetření, odsolení, penetraci a zakonzervování. Sloup se skládá z několika částí odlišného stáří a je vytvořen z různých druhů materiálu. Nejstarší částí je střední sloup se sochou Panny Marie Immaculaty. Pořídili ji svým nákladem Kolínští jako poděkování za ukončení velkého moru, který v roce 1680 zabil polovinu tehdejších obyvatel města. Originály sochařské výzdoby a nárožních soklů jsou uloženy v městském lapidáriu. Restaurování trvalo téměř čtyři měsíce a prováděla ho společnost SOCHAŘI, v. o. s., z Olomouce.
Proměny života ve Vile Karola v Mělníku
Vilu Karolu nechal postavit mělnický okresní tajemník František Vinkler a pojmenoval ji po své manželce Karolině Vila Karola. Dům se nachází na ostrožně nad řekou Labe a je navržen v romantickém historizujícím stylu anglické gotiky dle projektu Aloise Filcíka.
K výrazným dekorativním prvkům patří tudorský oblouk a zubaté cimbuří. Stavba byla dokončena v roce 1876. Roku 1948 byla Vila Karola vyvlastněna. Město Mělník ji odkoupilo v roce 1980, aby se po úpravách interiéru stala sídlem městské knihovny. Ta však byla z důvodu nedostačujících kapacit roku 2020 přestěhována a pro objekt se hledalo nové vhodné využití. Uvolněné prostory byly nabídnuty potřebám Základní umělecké školy Mělník. V roce 2021 začala rozsáhlá oprava vnitřních prostor, kdy bylo nutné skloubit požadavky na současné využití a rehabilitaci památkově chráněných interiérů. Rekonstrukce byla vyčíslena na 8,5 milionu korun. V roce 2022 se obnovy dočkala také fasáda budovy.
Poezie nad soutokem
U vily Karoly proběhlo v dubnu tohoto roku také slavnostní odhalení mělnického poesiomatu – poetického mluvítka, které připomíná periskop ponorky nebo výdech z metra. Má kliku, po jejímž zatočení začne vyprávět, recitovat a zpívat – o víně a Karlu IV., sv. Ludmile, řekách i o městě. Zazní zde též básně Viktora Dyka nebo Oldřicha Wenzla. Mělník se zařadil mezi dalších několik desítek měst v Česku i ve světě, ve kterých mechanický automat oživil veřejný prostor. Za projektem stojí Ondřej Kobza, pražský kavárník a zakladatel spolku Piána na ulici. Patronkou mělnického poesiomatu je tamní rodačka Jitka Čvančarová, jejíž hlas z něj rovněž zní. Akce vznikla díky finanční podpoře města Mělník. „Každé místo má svou historii, svého ducha a nezaměnitelné kouzlo. Poesiomat je takovým posilovačem genia loci,“ říká k novému prvku ve veřejném prostoru Ondřej Kobza. „Tvořili jsme dramaturgii poesiomatu už v desítkách měst a Mělník je v tomto ohledu opravdu výjimečným. Město ovinuté vinnou révou, město nad soutokem je zároveň městem básnickým,“ tvrdí Ondřej Kobza.
Opravené kočárovně dominuje zděná pec
Areál mnichovohradišťské fary slouží roky jako zázemí otevřené nejen farníkům, ale také spolkům a komunitnímu životu. V posledních letech navíc fara prochází dramatickou proměnou. Po opravě roubené stodoly v letech 2018–2019 zorganizoval farář Pavel Mach také rekonstrukci barokní pilířové stodoly, takzvané kočárovny. Ta v minulosti sloužila jako skladiště zemědělských vozů a strojů. Po citlivé rekonstrukci, na které se v letech 2020–2022 podílela firma Opravy památek – Kabáč, s.r. o., ale také řada dobrovolníků, je prostor dějištěm farních agapé, kulturních akcí i oslav.
Za finanční podpory Středočeského kraje a města byly přezděny cihlové pilíře, vydlážděna podlaha, obnoveny stropy, vybudovány toalety a také prostorná otevřená kuchyně. Do sálu, jemuž dominuje zděná pec, se vejde asi 60 osob. Třebaže kočárovna již slouží, v letošním roce by mělo dojít na úpravu podkrovních prostor, kde vzniknou sklady či ubytovací kapacity pro poutníky, kteří do Hradiště přicházejí po Svatojakubské cestě.
Park opět zdobí plastika Lidické růže
Na nároží ulic Lidické a Obránců míru vznikl v roce 1984 parčík s bronzovou plastikou zpodobňující poupě Lidické růže. Zřízení pomníku inicioval díky družbě s lidickými ženami Český svaz žen z místního závodu Severka. Pietní charakter tehdy místu vtiskly růže přímo z Lidic, které městu věnoval Městský národní výbor Lidice. Součástí artefaktu byl také vodotrysk. Právě kvůli němu však v místě docházelo k provozním problémům a po zmizení díla v 90. letech začalo prostranství chátrat.
U příležitosti 80. výročí lidické tragédie připravilo město obnovu parčíku i návrat Lidické růže. Jaroslav Marek, autor původního díla, měl naštěstí sádrový odlitek dosud ve své dílně a tak ji sám mohl podruhé odlít. „Po takřka 30 letech tak mohla být Lidická růže sochařem znovu odlita, profesionálně zabezpečena a usazena do nového parku dle návrhu architekta Jana Světlíka. Sesazení jednotlivých částí růže provedl umělecký kovář Pavel Kverek. Nechybí vodotrysk a díky spolupráci s Památníkem Lidice i několik růžových keřů odrůdy Lidice,“ říká k návratu pietního památníku Martin Weiss, pracovník komunikace Městského řadu Mnichovo Hradiště.
Třebaže obnovu Lidické růže zkomplikovaly covidové roky, snahy byly posléze korunovány úspěchem. Díky spolupráci s Památníkem Lidice jsou v záhonech růží opět také keře unikátní odrůdy Lidice.
Kumpánova zahrada – nový veřejný prostor ve Slaném
Kumpánova zahrada ve Slaném se do povědomí veřejnosti vžila pod názvem Benar. Připomíná minulost areálu vily továrníka Ferdinanda Přibyla s přádelnou v ulici K. H. Borovského čp. 37. Je největší a nejzachovalejší zahradou založenou v meziválečném období ve městě. Zahrada byla navržena a realizována roku 1939 podle projektu významného zahradního architekta Josefa Kumpána (1885–1961). V roce 2018 se společně s vilou stala nemovitou kulturní památkou.
V současnosti ji vlastní město Slaný. Zahrada prochází od roku 2019 postupnou revitalizací zohledňující jak historickou podobu a zahradní prvky, tak současné využití jako městského parku. Koncepce byla svěřena Ateliéru Krejčiříkovi a provedení společnosti Gardenline. Hlavní prostor byl poprvé slavnostně zpřístupněn veřejnosti v loňském roce v rámci celostátní akce Víkend otevřených zahrad. Navazující práce, jako jsou restaurování původního akvaduktu nebo stavba adventure minigolfu, by neměly denní provoz zahrady výrazně omezit.
Do obnovy Kumpánovy zahrady bylo doposud z rozpočtu města investováno cca 27 milionů korun. „V letošním roce probíhá obnova historické památkově chráněné opukové zdi podél parku a vily Ferdinanda Přibyla a současně s tím realizace nového chodníku. Dále jsme zahájili obnovu akvaduktu, který pokud se nám jej podaří opravit, bude jediným funkčním akvaduktem v Česku. Zahájili jsme také realizaci multifunkčního a dětského hřiště. V letošním roce máme na to vše v rozpočtu města částku 7 milionů korun na zahradu a 10,5 milionu korun na obnovu zdi a chodníku,“ sděluje Magdaléna Stýblová, manažerka projektu revitalizace Kumpánovy zahrady. Podle jejích slov by město v obnově nového veřejného prostoru rádo pokračovalo v úpravách parkové zeleně parku a realizovali rovněž hřiště adventure golfu v části parku za potokem. Odhadovaná investice v roce 2024 by měla být zhruba 10 milionů korun.
Restaurování vitráží kostela sv. Gotharda
V kostele sv. Gotharda bylo vzhledem k havarijnímu stavu vitráží přistoupeno k jejich restaurování. V minulosti byly některé jejich části ne zcela odborně opravovány, a tak jejich stav vyžadoval generální zásah.
Okno presbytáře s lomeným obloukem a kamenným žebrovím v kružbě bylo zhotoveno klasickou technikou zakládání jednotlivých skel do olověných profilů, které byly celoplošně pocínovány. Pláty vitráží byly vsazeny do kamenného ostění, kde je dělí jeden svislý kamenný prut a vodorovné kovové příčky. Jednotlivé výplně byly zajištěny z vnější strany vodorovnými kovovými výztuhami.
Vitráže byly osazeny z exteriérové strany kostela, a to pravděpodobně kvůli malbě, která zdobí vnitřní kamenné ostění. V první etapě byly restaurovány malované vitráže s kobercovým dekorem vyplňující necelých 12 metrů vysoké okno na jižní straně kostela. Zpět na místo byly osazeny restaurátory z Nového Boru pod vedením Milana Augustina a Miroslava Kressla.
Zbyněk Konvička
www.propamatky.cz
