V sedmém díle seriálu Za kronikáři jsme zavítali na východní Hanou do obce Rymice

Obec Rymice se 600 obyvateli se nachází asi čtyři kilometry od Holešova, na dohled od poutního místa Hostýn. Jejím nejslavnějším majitelem byl samotný Albrecht z Valdštejna, který se v roce 1609 dokonce oženil s majitelkou zdej­šího panství Lukrecií Nekešovou. První zápis o obci však pochází už z roku 1353 a najdeme v ní mnoho pozoruhodného. Vedle rozsáhlé renesanční tvrze je to krásný větrný mlýn či unikátní soubor původ­ních lidových staveb s doškovými střechami, které podobně jako tvrz spravuje Muzeum Kroměřížska.

U kostela sv. Bartoloměje s úctou postojíme před společným hrobem československých vojáků, kteří na základě mylné informace padli u obce 6. května 1945 do nacistické pasti…

Pro titulek článku jsme si vypůjčili název básně, jíž se z lásky k Rymicím vyznává dvaaosmdesátiletý patriot Jan Pospíšil. To, že do loňska psal celých 52 let úhledných a čitelným písmem obecní kroniku, která získala několik ocenění, je jen jeden z jeho důležitých počinů pro obec.

Kronika se nemá dopisovat

Rodák z nedalekého Količína navštěvoval školu v Rymicích a ve druhém stupni v Holešově. Vyučil se práci na železnici a té se věnoval po celý život, nejdříve ve Valašském Meziříčí. Po absolvo­vání vojenské služby pak přešel do Přerova a zde až do penze pracoval jako signalista na stavědle. Oženil se v roce 1962 a s manželkou se nastěhovali do domu, který opravil jeho otec. Zde vychovali dvě dcery a dodnes tu sami spolu žijí.

„Moje žena už dva týdny po příchodu do Rymic dostala od místního národního výboru nabídku funkce hospodářky, kterou přijala,“ vzpomíná Jan Pospíšil. „K úřadu jsem tak měl blízko hned od počátku, občas jsem různě vypomáhal a od roku 1969 mi bylo nabídnuto psaní kroniky. Tu dosud vedl můj otec, ale ze zdravotních důvodů s tím už měl problém a já místo něj nejdříve dopsal rok 1968.“ Jan Pospíšil bez konceptů zapsal přímo do kroniky i události po 21. srpnu toho roku, jak je jako mladý člověk vnímal. Podle jeho slov úředníci pak nevěděli, zda zápisy ponechat, či odstranit, ale v kronice nakonec zůstaly.

„Ty dodatečné zápisy mě utvrdily v tom, že kronika se nikdy nemá dopisovat, protože čas běží, nikdo si brzy nic nepamatuje a čer­pat jen ze zápisů nestačí. Tak jsem si psal do kalendáře poznámky ze všeho, co se dělo. Bavilo mě to, žil jsem tu, většiny akcí se sám účast­nil a mluvil s lidmi, sbíral informa­ce od sportovců, hasičů a dalších spolků,“ vypráví Jan Pospíšil a pak na stůl rozkládá publikace o obci, na nichž se autorsky podílel.

Kronikářem i starostou

Jan Pospíšil byl aktivní také ve veřejné správě, poprvé od roku 1986. Tehdy Rymice spadly pod správu Holešova, kde byl poslan­cem národního výboru, předsedou občanského výboru v obci a zde od roku 1998 jedno celé volební obdo­bí neuvolněným starostou.

„Kroniku jsem ale psal dál, bylo to asi jednodušší než slo­žitě hledat nástupce,“ usmívá se bývalý starosta. „Za podstatné z té doby považuji, že se nám podařilo rozvést vodu po celé obci. Máme tu vše důležité: vodu, zemní plyn, pod zemí vedenou elektřinu, dvě hřiště, obchod, restaurace, spolky. Mrzí mě, že už ne ochotnické diva­dlo, které tu bývalo, ale naopak je moc dobře, že nám funguje škola, která byla do roku 1990 devět let zavřená. Je to velmi důležité pro posílení sounáležitosti dětí s do­movem. Jan Pospíšil chvilku váhá, zda zmínit jeho další aktivitu. V roce 1975 v obci vznikl sbor pro občanské záležitosti, který nějaký čas vedla Janova manželka, a ta ho přesvědčila, aby se ujal rozloučení při pohřbech. Tuto důstojnou čin­nost pak vykonával celých 40 let. S ohledem na zhoršující se zrak v posledních letech se Jan Pospíšil se starostou obce Martinem Bartíkem dohodl, že dopíše kroniku za rok 2020 a skončí. Nástupci Evženu Horákovi předal veškeré podklady a dokumentaci, ale dál je podle svých možností připraven obci pomáhat. Má vnuky i pravnoučata a jak říká, žije spokojeně. To si rozhodně zaslouží.