Postoj Svazu měst a obcí ČR a jeho předsedy Františka Lukla k projednávanému návrhu stavebního zákona

Když se ohlédnu zpátky, tak vidím dlouhou řadu našich jednání, výzev, tiskových zpráv a dalších výstupů směrem ke kompetentním orgánům s naprosto legitimními požadavky na změnu věcného záměru návrhu nového stavebního zákona.
Původně předkládaný návrh bral městům a obcím část jejich samostatnosti, možnosti určování jejich vývoje, směr rozvoje jejich území. Vždyť kdo jiný, než volení zástupci samospráv má mít možnost mluvit do budoucnosti místa, kde žijí jako občané i jako volení zastupitelé? Ministerstvo pro místní rozvoj absolutně nepochopilo, že nám nejde něco nekale ovlivňovat, ale zajistit občanům, stavebníkům a veřejné správě působit v místě s místní znalostí. Urážlivé jsou výroky, které staví starosty a starostky do role ovlivňovatelů stavebního řízení. Buď je to z neznalosti, nepochopení nebo podle výroku: „Podle sebe, soudím Tebe“.
 

Státní úřad nepotřebujeme

Smíšený model veřejné správy, kdy se stavební úřad nachází v obci s rozšířenou působností, obci s pověřeným obecním úřadem, a dokonce i v některé obci se základní působností, léta fungoval a v převážné většině případů se starostům i zaměstnancům stavebních úřadů povedlo nastavit výbornou spolupráci. Spolupráce neznamená podřízenost a ani střet zájmů. Spolupráce má být založená na dokonalé znalosti území nejen jako katastrální mapy či územního plánu, ale obohacené o pohled místního obyvatele, který má k dané lokalitě vztah. Tento domovský přístup nemůže nahradit žádný státní úřad sídlící kdesi v krajském městě, se zaměstnanci, kteří neznají ani území a ani jeho historii.
Naši členové se proti tomuto návrhu postavili již na jaře roku 2019, a to na Krajském setkání v Ústeckém kraji. V rámci diskuse přečetla výkonná ředitelka Svazu města a obcí ČR (SMO ČR) Radka Vladyková usnesení Předsednictva SMO ČR z února toho roku, které odmítlo navržené znění nového stavebního zákona. Tento postoj podpořili přítomní účastníci krajského setkání a vyzvali Předsednictvo k medializaci negativního postoje.
Hned na to přijalo Krajské setkání měst a obcí Ústeckého kraje Výzvu se stejnou myšlenkou. Ta opravňovala představitele SMO ČR prosazovat a sdílet toto jednoznačně negativní stanovisko k vynětí stavebních úřadů ze spojeného modelu veřejné správy obcí a měst. Výzvu následně podepsalo téměř 600 zástupců měst a obcí!
Přes náš jednoznačný nesouhlas schválila vláda koncem června 2019 věcný záměr stavebního zákona. V tiskové zprávě vydané SMO ČR 24. 6. 2019 jsem k tomu poznamenal, že zásadně nesouhlasíme se zřízením Nejvyššího stavebního úřadu, nesouhlasíme ani s argumentací, že se tím vyřeší systémová podjatost. Obecní stavební úřady nikdy nebyly těmi, které zdržovaly stavební řízení, problém ležel vždy ve stanoviscích tzv. dotčených orgánů, kterých se do jednoho stavebního řízení musí vyjádřit až 45. V té době jsme společně se Sdružením místních samospráv ČR (SMS ČR) bombardovali příslušné úřady našimi odmítavými vyjádřeními podpořenými petičními akcemi. Nestalo se nic. Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) jako předkladatel věcného záměru stavebního zákona s námi sice jednalo, ale jednání k ničemu nevedla.
Až po vydání tiskové zprávy, těsně před Vánoci 2019, se ledy pohnuly. Tiskové prohlášení opět apelovalo na vládu. Rezignace na ochranu veřejných zájmů, uspokojování zájmů soukromých, personální rizika reformy, převedení rozhodovacích pravomocí místních samospráv na ústřední orgán, což povede opět k tolik diskutovanému vylidňování venkova z důvodu špatné dostupnosti veřejné správy, nebo naprosto nedostatečně připravená digitalizace řízení, to jsou jen nejkřiklavější příklady špatně připravené novely stavebního zákona, na které jsme upozorňovali.
V lednu 2020 jsem za Svaz podepsal Tříkrálovou výzvu ke stažení návrhu nového stavebního zákona společně se zástupci SMS ČR a Spolku pro obnovu venkova, Stanislavem Polčákem a Veronikou Vrecionovou. Výzvou jsme oslovili ministryni pro místní rozvoj Kláru Dostálovou s řadou objektivních a dlouhodobě prosazovaných připomínek, které naše organizace při projednávání záměru stavebního zákona již přes rok uplatňují.
Mimo jiné v ní stojí, že naše organizace nemohou souhlasit s institucionálními změnami, jejichž výsledkem má být vyčlenění stavebních úřadů ze spojeného modelu výkonu státní správy a rušení stavebních úřadů v rámci obecních (městských) úřadů, které dále posilují centralizační tendence v naší zemi. Je to v přímém rozporu se schválenými koncepcemi (fázemi) reformy veřejné správy. Navržené změny budou znamenat ve svých důsledcích likvidaci spojeného modelu veřejné správy a oddálení stavebního úřadu občanům. Za sporný, nedomýšlený a také neproveditelný pokládáme nucený přesun úředníků pod centrální úřad i proti jejich vůli.
Novelizace je vedena také s cílem řešit údajnou systémovou podjatost obcí, což pokládáme za problém relativně okrajový, přenáší tuto systémovou podjatost na státní úroveň, ovšem neřeší ji.
Ještě v lednu 2020 jsme na jednání s premiérem Andrejem Babišem i s ministryní Klárou Dostálovou konečně dospěli k dohodě, že námi požadované zachování stavebních úřadů na obcích bude respektováno a dodrženo. Toto následně i na Právní konferenci v únoru 2020 potvrdila ministryně Dostálová.
 

Opět na začátku

Bohužel rok na to, v únoru 2021, jsme se opět ocitli na začátku. S pozměňovacím návrhem poslance Kolovratníka (dnes již je to pozměňovací návrh Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny) a souhlasným vyjádřením MMR, všechny dosavadní dohody padly. Návrh počítá s přechodem stavebních úřadů čistě pod státní správu. Nemá sice zpracované žádné analýzy finančních či materiálních dopadů, o přesunu zhruba 7 500 zaměstnanců ani nemluvě, ale je na nejlepší cestě ke schválení.
Překvapují mě a nenechávají klidným výroky ministrů, kteří se radují z toho, jak s námi zametli. Hovořím o dohodě, kterou jsme před rokem učinili s premiérem této země stran institucionální podoby nového stavebního řízení, že stavební úřady zůstanou součástí obecních a městských úřadů. Všichni totiž víme, že problém délky řízení není vina stavebních úřadů sídlících v našich budovách. Jenže tvůrci novely spletli množství veřejných zájmů a dotčených orgánů státní správy. Přesto je s pompou a vítězným rekem bourán lety prověřený spojený model veřejné správy. Bourán, aniž by kdokoliv ze zodpovědných nabízel řešení, které je analyzováno finančně, personálně či prostorově. Prostě zničme, co funguje, a pak řešme, jak to vystavíme znovu. Toto má být lék na nové, rychlejší a nenáročné stavební řízení. Kdo z nás by si dovolil ve svém městě či vísce takto humpolácky řešit problém. Dovolím si odpovědět, nikdo.
Nikdo, neboť v dané obci žijeme a záležitosti řešíme se svými občany, kterých se to týká. V případě tvorby nového stavebního zákona jsme ale byli sprostě obejiti. Na Hospodářský výbor PS jsme ani nebyli pozváni, na rozdíl od zástupců developerů.
Proč? No, protože by na naše konstruktivní podněty, které boří hloupé návrhy a mýty, neměli odpovědi. Je to facka do obličeje samosprávě. Je ostudné, že vynětí stavebního řízení ze společného modelu komentuje ministryně tím, že konečně nebudou starostové rozhodovat o tom, co se postaví. Je to jen doklad toho, že zodpovědní představitelé státu ani neví, jak systém veřejné správy funguje. Babička vždy říkala: „Za dobrotu – na žebrotu”.
 
František Lukl
předseda svazu měst a obcí ČR a starosta města Kyjov